K tomu zápisu souboru: to přece záleží na tom, jakým způsobem pracuje ten program, který ty data zapisuje. Pokud by nový obsah psal do dočasného souboru a pak provedl atomické přejmenování, tak mu ta kapacita tam chybět bude, ale to se nijak neliší od jiných FS.
Tahle vlastnost tě jako uživatele nemusí vůbec zajímat, její smysl je takový, že samotný FS by se nikdy neměl dostat do nekonzistentního stavu, i když kdykoli vytáhneš zásuvku (aspoň teoreticky). Proto ZFS nemá žádný ekvivalent fsck.
Cize na fyzickom disku je napr. ext4 fs a nad nim je nainstalovany ZFS v ktorom si sam vytvaram pooly (nazvyme to virtualne particie) a s nimi priamo pracujem?
Je to přesně naopak. Pracuješ s "normálním" filesystémem (zfs) normálním způsobem (standardní syscally typu open apod.) - tj. aplikacím je jedno, jestli jedou nad zfs nebo extfs, nepoznají žádný rozdíl, proto je není potřeba uzpůsobovat a rekompilovat.
Rozdíl oproti extfs nad LVM je v tom, že ZFS tyhle dvě vrstvy spojuje - máš nějakou "raw" diskovou kapacitu a nad ní si vytvoříš oddíly. Praktická výhoda je pak např. v tom, že můžeš mít pool, kde jsou 4 disky a všechny volumy, které nad tím vytvoříš, mají k dispozici celou kapacitu. Nemusíš tam prvně dělat nějaké oddělené "šochtlíky" (logical volumes) a teprve nad nimi FS. Takže ani nemusíš řešit nějaké jejich zvětšování, zmenšování - všechny volumy mají k dispozici celou kapacitu.