Příklad: Mám batoh s danou nosností a objemem a (netypový) seznam blíže neurčených předmětů (= nezajímá mě, co to je), jejichž jediným společným prvkem (a to ještě ne nutně) je, že odpovídají na zprávu "hmotnost" a "velikost", a chci zjistit, zda se mi do toho batohu vlezou. Jak se to řeší typovaným seznamem???
Proč je tam to "ne nutně"? Pokud chci zjistit, jestli se mi tam vlezou, pak musí na ty zprávu odpovídat nutně, jinak nemůžu rozhodnout, jestli se mi tam vlezou.
Pak taky není pravda to "netypový" a "nezajímá mě, co to je". "Netypový" by znamenalo, že o těch objektech nemám vůbec žádnou informaci. Já ale nějakou mám: odpovídají na zprávu "hmotnost" a "velikost". To
je typ. (Odbočka: ) Přesvědčení, že to typ není, vychází imho z internalizace zparchantělého OOP založeného jenom na dědičnosti.
Jak by se to vyřešilo? Snadno. Už víme, že ty objekty mají nějaký typ. Stačí ho pojmenovat (např. HasWeightAndDimension) a pak už snadno můžu říct, že pracuju s polem HasWeightAndDimension[].
Jak to přesně technicky udělat, na to asi bude víc způsobů. Jeden konkrétní je třeba ten, který ma Go: struktury implementují rozhraní implicitně - tj. jakmile jsou pro strukturu definované všechny potřebné metody, je interface implementovaný, není potřeba to explicitně prohlašovat.