Ale už když se přidají struktury (v C), třídy (v C++ nebo Javě), nebo se jako struktura použije hash (v Perlu) nebo dictionary (v Pythonu), tak těch typů je nekonečně (spočetně).
C, C++ ani Java nejsou dynamické jazyky. A zcela záměrně jsem řekl Python. Python nemá parametrizovaný typ dictionary<K,V>, má jeden typ dictionary. Perl (zcela vědomě a záměrně) vůbec neznám.
Skoro bych tipoval, že většina dynamických jazyků bude mít spíš konečný počet typů, protože tam pro parametrizaci není tak silný důvod jako u statických jazyků.
Myslel jsem to tak, že často používaný typ je "record", tedy množina pojmenovaných položek, kde počet, jména a typy položek jsou součástí definice typu. V C to je struct, v C++ nebo v Javě to je class. V jazycích, které mají asociativní pole (dictionary v Pythonu, hash v Perlu) se typ record implementuje pomocí asociativního pole, které má konstatní množinu klíčů (ať už lze prostředky jazyka tuto konstantnost vynutit, nebo ne). Takových typů je nekonečno. Statická typová kontrola mi umožňuje definovat, že v konkrétním místě programu se smí vyskytovat pouze konkrétní (konečná nebo nekonečná) podmnožina všech možných typů. Při dynamickém typování se musím být schopen v každém místě umět vypořádat s kterýmkoliv z celé nekonečné množiny všech možných typů.