Volani funkce a synchronni poslani zpravy, tj. zaslani pozadavku a obdrzeni odpovedi, jsou skutecne totez, pokue je to v ramci programovaciho jazyka.
Tak já zkusím jeden protipříklad: když se skutečně předává zpráva, tak se předávají
data a 1. ten, kdo je předává nad nimi ztrácí jakoukoliv kontrolu, 2. příjemce jim nutně nemusí rozumět. Čili jde například udělat velmi snadno obecnou RPC proxy, která umí proxovat cokoli, i to, co v době jejího překladu ještě vůbec neexistuje. S voláním metod tohle udělat nejde.
Ale z pohledu actor systemu bezi kazdy agent ve svem vlakne.
Tak to asi bude dost záležet na definicích pojmů. Nemám potřebu se o ně přít ani je řešit. To, co je opravdu důležitý, je, že actors komunikují
pouze pomocí předávání
dat, tj.
nesdílejí ani paměť, ani jiné zdroje, čili z principu nemůže nastat race condition jako u OOP, nemusí se používat žádné zběsilé zámky, kritické sekce a podobné srandy. Pořád existuje problém deadlocku kvůli možným kruhovým závislostem, ale to asi žádné extraelegantní řešení stejně nemá (aspoň já o něm nevím).
Jestli dvěma goroutinám, které si posílají zprávy pomocí kanálu někdo chce nebo nechce říkat "dvě vlákna", je mi celkem jedno. Skutečné
OS vlákno to může být jenom jedno a žádná tragická performance penalty tam není (btw, stejný princip se používá i v embedded), ani žádné extrabuřthandlery ani jiný "obrovský balast".
1355 Odpovědí
131822 Zhlédnutí