Na druhou stranu je to dost neprůkazné -- dejme tomu, že vlezeš do nějakého adresáře pomocí GUI správce souborů, který automaticky ty soubory začne stahovat, aby zobrazil jejich náhled. Data po síti sice prošla, ale nedá se spolehlivě říct, jestli to byl tvůj záměr (ukrást cizí data). Než se tam rozkoukáš a uvědomíš si, co se stalo a vyhodnotíš situaci, tak už hodně dat mohlo protéct k tobě.
Tím nechci nikoho nabádat, aby se takhle vymlouval, ale chci jen říct, že ty případy jsou dost nejednoznačné a ta hranice není ostrá. Nakonec pak jde (mělo by jít) o ten úmysl -- zda jsi data zneužil nebo sis je nějak připravil/uložil, abys je mohl zneužít později. Nikoli to, zda nějaká data protekla po síti (což je to jediné, co může být vidět ze vzdáleného zařízení), protože to neříká nic o tom, jestli jsi je viděl a uložil, nebo skončila někde v /dev/null. Je to stejné, jako když tvůj server přijme e-mail pro tebe -- taky to neříká nic o tom, že o něm víš a četl jsi ho. A nakonec, když je nějaké zařízení kompromitované, tak v něm může rejdit kde kdo, může být nějakým útočníkem zavšivené, můžou v něm být promazané nebo naopak zfalšované logy... celkově není důvěryhodné.
Takže dodržujte netiketu, respektujte cizí soukromí. Nicméně u soudu musí stále platit presumpce neviny a měl by se primárně řešit úmysl a vzniklé škody.