To samé můžete tvrdit o CA, které jsou distribuovány v rámci OS, prohlížečů atd. Není v tom rozdíl.
Je v tom rozdíl, protože ty CA distribuované v rámci OS nebo prohlížečů můžu jako vlastník daného počítače spravovat, tj. můžu je označit za nedůvěryhodné. Pokud mi správce vnutí CA přes AD, obvykle znemožní i správu těch certifikátů.
Navíc sám běžný uživatel ani o tom, že nějaký CA je, neví, natož zda tomu má důvěřovat nebo ne.
Ale někteří uživatelé to vědí. Navíc pak provozovatel té CA spoléhá na uživatelovu neznalost a na to, že mu CA stejně vnutí – takž emotivace tu CA nějak zabezpečit a nezneužívat jí je hodně nízká. Jediné, co takovému provozovateli interní CA brání vydat certifikát pro *.google.com je to, že se mu do toho nechce.
Proč by měla být odpojená od netu? Prostě existuje interní komunikace a komunikace z venku.
Aby bylo zajištěno, že ta interní CA nebude zneužita k vydání certifikátů pro něco venku.
Pokud jde o BYOD, tak opět není problém distribuovat cert směrem k uživateli takového zařízení.
A to je přesně to, co v žádném případě nechci – instalovat si do svého mobilu nebo na svůj počítač jako důvěryhodnou nějakou certifikační autoritu, o jejímž fungování ví akorát správce dané sítě a jeho zástupce.
Pokud máte nějakou home síť a aplikujete zkušenosti z provozu z ní na korporátní síť, tak chápu, že můžete mít značně zkreslené představy.
Že se jedná o korporátní síť je jen vaše fabulace. A vaše představa o korporátní síti, ve které je správce neomezeným vládcem, může vše a uživatelé včetně ředitele korporace mohou akorát srazit podpatky a poslouchat, sice odpovídá některým korporátním sítím, ale ne všem.