Jenže psané právo má ducha, který vykládá soud. I finančák Vám napaří pokutu za optimalizace, když byste řekli jak se skutečmě věci mají místo okecávání.
Máte samozřejmě pravdu. Duchu zákona se odborně říká "teleologický výklad", tedy výklad, který sleduje zejména účel zákona a teprve následně zkoumá, jakými prostředky chtěl zákonodárce výsledku dosáhnout. Jen drobná oprava, soud nemá právo zákon vykládat, soud může pouze zákon uvádět do praxe. (Výklad zákona = norma, která je stejně silná jako zákon samotný; od konce socialismu tuto pravomoc nemá nikdo, resp. jedině parlament samotný tím, že vydá novelu zákona).
Myslím, že není dobré podsouvat, že co optimalizace, to podvod nebo zkrácená daň. Do optimalizací patří např. rozhodnutí o způsobu odpisování majetku (rovnoměrné či zrychlené), přemýšlení o tom, v kterých obdobích a jestli si uplatníte ztrátu z minulých let, jakou metodu zvolíte na počítání kurzů cizích měn, ..., ... - existuje prostě spousta možnosti naprosto v rámci zákona, kterým se říká "optimalizace". Pokud tazatel vytváří autorská díla, je i naprosto legitimní uvažovat, jestli bude nabízet služby (smlouva o dílo), nebo jestli bude účtovat o tvorbě nehmotného majetku a svému odběrateli prodávat licenční práva.
Samozřejmě optimalizací naopak není švarcsystém (byť rozhodnutí z Evropy naznačují, že by mohlo dojít ke změně), ani rozdělování svých příjmů mezi více osob, pokud se nepodílejí na plnění. To pak je jednoznačně podvod, resp. krácení daně.
Samotného trestního stíhání bych se neobával v první řadě, protože tyto trestné činy se špatně prokazují, a za účinnou lítost se považuje doplacení daně - ačkoliv jsou z toho výjimky. V první řadě je "nepříjemné" to, že správce daně daň doměří (v nejhorším případě pomocí pomůcek - to může vyjít pěkně nevýhodně), a úroky z prodlení.