Nemyslím si, že by na pozicích "programátor" pracovalo statisticky méně hňupů než v HR. Rozdíl je jen v tom, že každý programátor si myslí, "že je vyjímečný". Takových mistrů světa už jsem potkal.... 
Ten rozdíl tam není, ony i holky a pánové z HR si myslí, že jsou výjimeční. Je to lidská vlastnost a třebas v USA jsem ji pozoroval i u dělníků a skladníků. Osobně nevidím nic špatného na tom, že si někdo váží sám sebe. Dokud se chovají slušně a důstojně k ostatním, tak s tím problém nemám.
Každopádně je lepší nikdy nic nepředstírat. A na pohovoru spíše držet "pocker face", i kdyby se mi to líbilo. A v práci už vůbec ne. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Nebudu se tvářit nadšeně, když je něco blbost. Ale platí to i naopak - nebudu se tvářit zkroušeně, když je mi dobře. Když mě něco baví, tak to dám najevo. A když už mě to nějakou dobu nebavilo dost často, tak jsem šel jinam.
Spíše než s lidmi, co se za každou cenu tváří happy, mám totiž zkušenost s lidmi, co se za každé situace tváří strašně zkroušeně. Moc práce, je to těžké, nikdo to neocení, plat mizerný, samý blbec, moc hluku, málo lidí, oběd špatný atd. Je to u nich často póza, která má jen dva cíle: odradit kohokoliv, kdo by po nich mohl něco chtít, a vypadat tak, jako by si zasloužili extra odměnu nebo alespoň speciální zacházení.
23 Odpovědí
6572 Zhlédnutí