Dělám v práci skoro dva roky, řeším linuxovou administraci, jsem na to vlastně sám, a platově je to asi v pohodě, i když bych jinde mohl mít o něco víc, ale zase nějak zvlášť moc ne.
Jsem hodně zkušenej, každý říkám, že mi ty věci strašně rychle jdou a že jsem odborník, ale já se cítím nevyužitý. Reálně pracuji 2 hodiny denně, sem tam se stavím v práci, jinak dělám z domova - no dělám, spíše čumím na telku, jsem na netu, a když někdo něco napíše do mailu, že chce, nebo někdo zavolá tak to řeším.
Jako každej mi to závidí, ale pro mě je to smrt. Fakt se děsně nudím, kolikrát jsem uvažoval u práce i podnikat, ale přijde mi, že to nejde. Sice mám hodně volného času, ale je to takové nevyzpytatelné, jednou za čas se v práci něco vysere, nastane nějaký projekt, a musím se tomu více věnovat, a přijde mi, že se v takové náladě, kdy člověk čeká, jestli mu někdo z práce nezavolá, tak se prostě u toho blbě přemýšlí a pracuje nad jinými projekty.
Nemám rodinu, ani přítelkyni, a zatím se to netváří, že by se něco v tomhle ohledu změnilo, má to na mě dost tristní dopad, přestávám o sebe pečovat, začal jsem přibírat, trošku víc jsem začal hulit (víte co), a vlastně se cítím, že jsem v životě nenaplněnej a nudím se, a mega mi schází možnost se nějak realizovat.
V práci toho moc nenakecáme, a většina meetingů je spíše čirá politika v korporátu. Jsem z toho dost v zadeki.
Stává se vám to taky v tolika pracích, že upadnete do rutiny, flákárny, a pak to má negativní dopad i na váš soukromý život. Fakt nechci každý rok nebo dva měnit práci, zaměstnavatelé mě kvůli tomu nemají rádi, ale teď tak nějak cítím, že každý mi závidí pohodičku a že nic nedělám, a jak to mám super, a já se cítím nepotřebný a v zadeki.