V podstatě jde o německý výmysl podporovaný německou vládou. A proto to skončí neúspěchem, protože je to zneužití technologií levicovou ideologií. Problém nikdy nebyl a není ve výrobě, průmysl 4.0 zkrachuje, protože jakoby umožní pružněji reagovat na výkyvy trhu, ale ne dostatečně, proto bude trh v německé Evropě regulován, aby se přizpůsobil průmyslu 4.0, protože do něj koncerny, které německou Evropu ovládají, investovaly kritické množství zdrojů, což povede k dalšímu zvětšení neoptimálního rozdělení zdrojů. Takhle se inovace nedělají. Základní chyba průmyslu 4.0 je v tom, že nepočítá s kolektivní inteligencí, snaží se ji paradoxně potírat kolektivní inteligencí strojů, je to jen modifikace německé posedlosti plánováním a posedlostí vytvořením světa bez nepredikovatelných inovací. Nakonec práce stroje v německé Evropě bude dražší než práce člověka mimo ni. A to bude důvod krachu.
Příkladem úspěšné technologické inovace byl ekosystém PC, který vycházel z reformační křesťanské ideologie, bible do každé rodiny, a místo toho PC do každé rodiny, což přineslo předem neurčené inovace a změnu kultury.
Pokud je nějaký projekt předem zkalkulován po německém vzoru, nemůže být úspěšný, protože je postaven jen na dosud známých skutečnostech a postrádá potenciál objevovat nové, a to je i případ německého průmyslu 4.0.
Podobné věci má generovat trh a vygeneruje je teprve, když nákladově jsou přístupné široké šíři producentů, je to stejné jako s kosmickým výzkumem, který se nestal masový, protože díky státním subvencím předběhl dobu svého masového rozšíření a dostal se na trajektorii průmyslu, který se bez podpory státu neobejde. A stejně dopadne i německý průmysl 4.0.
Německý průmysl 4.0 vypadá jako Fordova inovace unifikace a automatizace výroby, ale není jím, protože i u Fordova nápadu stál zase křesťansko reformní slogan, auto do každé rodiny. Základem německého průmyslu 4.0 je predikovatelná výroba i prodej. A to bez omezení svobody nelze, a bez svobody nejsou inovace, bez inovací dochází k neoptimálnímu rozdělení zdrojů, a neoptimální rozdělování zdrojů vede na krach.