Mě by zajímalo, jak se Ivan Nový v rámci optimálního dělení zdrojů dívá na staré lidi. Dříve měli svoji funkci, byli nositeli znalostí, dnes už to není užitečné, věda se vyvíjí daleko rychleji a "staré" znalosti jsou spíše na obtíž. V ničem dalším staří lidé nejsou užiteční. Jak navrhuje Ivan Nový naložit s tímto krajně (400 miliard Kč ročně na důchody!) suboptimálním fenoménem? Jejich těla by jistě bylo možné zužitkovat alespoň jako krmivo nebo hnojivo, jakmile se ukáže, že již produkují méně než spotřebují. Půjde (nebo snad již dokonce šel) Ivan Nový jako prorok nového, optimálnějšího, levot vymýceného světa příkladem se svými nejbližšími? A až i jeho výkon jednou klesne pod hranici spotřeby, půjde hrdě vykonat poslední skutek pro optimalizaci Systému?