Ale HTML je vůbec nešťastné řešení, které se prosadilo. Nasměrovalo naši civilizaci někam, odkud už není návratu. Změní to až nasazení AI, kdy si prohlížeč přečte mnoho HTML zdrojů a sám z nich sestaví vlastní výstup. To ovšem lidem vezme schopnost samostatného experimentu a radost z nalezení nového zdroje.
Proč je to nešťastné? Protože se nepoužívají sémantické značky a id a class jsou většinou pouze pro určení stylů?
Protože žádný prohlížeč, jen s deklarativním schématem, jakým je HTML nevystačí, a proto se to muselo obcházet různými obezličkami, jako css a javascript. Jediná výhoda HTML byla, že se to dalo jednoduše prohledávat a na základě této možnosti vytvořit vyhledávače, takže nešťastné řešení z hlediska proggramování, bylo šťastné z hlediska kulturních inovací.
Oddělení stylu od obsahu je podle vás špatně? Bez javascriptu se dá vystačit docela dobře, případně se dá používat jen jako doplněk.
Bez javascriptu se vystačit nedá, proto taky vznikl, aby UX internetových aplikací mělo vlastnosti desktopových aplikací. Dá se vystačit bez html a css a DOM vytvářet v javascriptu.
Co bylo motivací k oddělení obsahu a stylu? Možnost na jednom místě měnit vzhled stejných prvků všude. Nic jiného. Tedy aby bylo možno pohodlně měnit vzhled daného obsahu bez nutnosti zasahovat do samotného obsahu.
U šablon je špatně možnost měnit obsah jednotlivých komponent globálně, čehož se dosáhne, když se šablona nebo její část sdílí napříč komponenty. A je to stejně špatně jako měnit obsah proměnných globálně.
Komponenta by měla být zapouzdřená, struktura obsahu (generovaného ze šablony) by měla mít lokální charakter, tak aby když změníte šablonu komponenty se to nepřeneslo jinam.
Struktura stránky má být sestavena ze zapouzdřených komponent, které spolu komunikují, a ne důmyslným propojením šablon, jak se to často děje.