Idealna dlzka konstruktoru je tak 1 az 3 parametre. Ok, moze byt ich aj 6 ak je dovod (netreba bez rozmyslu vsetko striktne dodrziavat), ale 2 az 6 riadkov, to uz je trochu moc, strasne neprehladne. V redmonde take lubia.
K tomu Tell, don't ask - no ano, clovek potom da objektu robotu a caka pol dna, lebo nevie co to do certa robi. To tak ficalo v 60-tych rokoch pri davkovom spracovani.
Pokud jsou v konstruktoru 1-3 parametry, je to tak akorát. Tomu obvykle odpovídá zmíněných 2-6 řádků konstruktoru. Někdo píše konstruktory s jedním parametrem třeba i na 10 řádek, ale to není můj případ.
Pravidlo Tell, don't ask má také své omezení. Například View v architektuře MVC ho porušuje a nikoho to netrápí.
Vztah model-view v mvc je vzor observer. Tam je nutne aby si view tahal data z modelu, ked sa model zmeni. Ked tak rozmyslam behavioralne, vzory vsetky porusuju pravidlo "Tell don't ask".
Dovolim si tvrdit, ze je to skor vynimka ako pravidlo. Mozno si to viem predstavit, pri nejakych extremnych paralelnych vypoctoch, kde sa nepredpoklada interaktivita. Ale aj tam je obcas vhodne vediet, kde sa nieco zadrhlo.