Ad Tuxík, ty studie vypracoval už Turing a Godel. Ano, k optimálnímu rozdělení zdrojů dospějete, když prvek systému maximalizuje zisk, nebo minimalizuje náklady. Ale to neřeší náš případ, kdy náklady jsou víceméně stejné, ale jinak rozvržené (poměr hw a sw), a to jednotlivec nedokáže rozhodnout, to umí jen trh, protože ten to počítá dynamicky a komplexně se všemi možnými závislostmi napříč systémem a v čase se ten poměr dynamicky proměňuje, tak jak to vyžaduje aktuální stav systému.
Jinak s odpovědí souhlas.
Aplikace je vždy otiskem reality doby kdy vznikala, minimálně otiskem technologie té doby. Takže platí i to co jsem napsal. I snadná udržovatelnost může být paradoxně na závadu, konzervuje totiž minimálně technologie dané doby. Což při určitých trajektoriích vývoje systému nemusí být optimální. Ale může, ovšem jednotlivec to není schopen rozpoznat. Zde se řídí kolektivním vědomím, či inteligencí - módou.
Ale stejně je to v živé přírodě, kdy spolu koexistují různé formy, které vznikaly v různých dobách. Rozhoduje míra adaptace na na dané podmínky, či odolnost proti nim.
Například dnešní REST API aplikace budou odolné jako krokodýli, lze totiž na ně navěsit jakékoliv UI a vložit je do jakýchkoliv budoucích systémů. Jsou vhodné i proto, aby si je adaptovala AI.
Třeba takové Eclipse Che, má REST API, které umožňuje například přes REST API projekt sestavit a stáhnout si výsledek, takže je možné psát aplikace, které automatizovaně upraví parametry sestavení a sestaví univerzální projekt na míru jeho určení. Nemusíte na daném stroji budovat žádné vývojové prostředí, stačí jen, když bude mít přístup k serveru s Eclipse Che a projektem. A autor aplikace to má taky skoro zadarmo, protože je to součástí IDE, které k vývoji použije.