Jsem vůl a šel jsem na školu na kterou nemám odpovídající schopnosti, taky nemám koule a navíc nemám ani na to si najít holku.
Jinak je pravda, že nejlepší by bylo obor i školu opustit a zkusit štěstí jinde, kdybych na to měl odvahu a kdyby i na to už nebylo trochu pozdě. Mě nemůže motivovat absolutně nic. Že bych byl někdy svým pánem a měl pocit, že něco umím a mám něco za sebou, můžu se svým hendikepem neschopnosti a lenosti dost pochybovat. Budu rád, když občas omylem vydělám na nájem a suchý rohlíky s jednim posouvanym kolečkem salámu.
Ve 30ti už budu vychlastaná vyfetovaná impotentní troska s obezitou a pleší, takže tou dobou už od života nemůžu moc čekat. Jestli mě ženský chtěj a jestli mám na ně čas, má tudíž pro mě význam TEĎ, nebude to pro mě mít nejmenší význam v nějaký pofidérní budoucnosti za 10 let. Tou dobou už se budu v ideálním případě koukat na kytičky zespoda a bude to tak správně. Jestli ne, tak ty ženský budou spíš už jenom hnusnou příteží. Antidepresiva s PSSD to jistěj...
Takže prostě musim brát taky v úvahu svůj zdravotní stav a životosprávu (kterou ve svojí současný situací nemůžu moc ovlivnit) a s tím související striktní časový limity. A v jejich světle je vidět, že jsem měl nejradši...
Hned po maturitě vypadnout od rodičů a zadlužit se, pár let šukat první ligu, pak se ožrat jak dobytek a zabít se taky. Konec by byl stejnej, ale aspoň průběh daleko míň tragickej...