Většinou poslouchám Tlučhořovi, nebo něco jiného podobně zábavného, třeba Večery pod lampou (myslím ty z Ypsilonky).
Ale horší je, že poslední dobou zjišťuju, že už se nemám moc čemu smát. Takový ty věci kterým jsem se smál dřív už se nesměju. Ať už různé scénky, vtipy apod. Třeba se na to rád podívám, ale už mě to nerozesměje. Dřív jsem se tlemil kdejaký hovadině, třeba Izerova Policejní akademie. Dnes už jen jako příposlech nebo před spaním.
Bojím se, že se ze mě stane morous. A je to čim dál horší.
A jak ste na tom vy?