Tristní stav kolem OOP je především díky produkci akademických magorů a za to OOP opravdu nemůže.
OOP z principu nemůže moci za nic, protože to není nic jiného než čistě abstraktní koncept, který nikam nechodí, nic nikomu neříká a žádný software nepíše. Pokud se budeme bavit o tom, kdo za co může, tak to můžou být buď návrháři jazyka, implementátoři, investor/vlastník_práv nebo uživatelská obec.
A pokud tvrdíš, že za něco můžou akademici, tak by bylo dobré to pojmenovat konkrétně. Já mám třeba neodolatelný dojem, že na vině jsou především implementátoři, kteří původní dobře (vy)myšlený koncept pomocí nevhodných rozhodnutí dovedli do slepé uličky. A jedna z těch věcí je zapomenutí na důležitost konceptu asynchronního a snadno dynamicky dispatchovatelného zasílání zpráv. Což se neprojevilo na jednojádrových strojích, ale dneska je to slepá ulička plná upírů, vampírů, mutexů, locků, deadlocků a jiných strašáků. Druhá chyba bylo přehnané zdůrazňování dědičnosti, čímž se OOP dostalo do situace, kdy jenom nekonečně řeší problémy, které si samo nadrobilo a víc než řešení problému připomíná hádky o to, která křesťanská sekta jsou ti praví křesťané.
Nic z toho není dílem akademiků. Naopak když to akademici viděli, rozpracovali spoustu jiných cest, kterýma je možný se vydat a který těmihle neduhy netrpí (čímž netvrdím, že nemají jiné). Včetně třeba variací na původní koncept, který "reálné OOP"* zprofanovalo do nepoužitelnosti - jako třeba agenti, actor model apod., což v principu není nic jiného, než "původní OOP".
* podle vzoru "reálný socialismus"