S pár věcma, co Bělohradský říká, bych dost nesouhlasil. Hlavně jak tvrdí že nikdy nehrozilo tohle a tamto. Víme že se to nestalo. Domníváme se, že to nehrozilo. Ale jak jistě to věděli lidé v té době?
Divej, zaznělo tady Bělorusko. O něm se obecně ví, že to je totalitní režim. Píšeš někam něco, co se režimu nelíbí? Zmizíš. Prostě najednou z ničehožnic přestaneš brát telefon a už tě nikdy nikdo neuvidí. Tohle se
reálně děje. Lidi to ví. Jestli nechápeš rozdíl mezi něčím, co se reálně děje a něčím, co si dokážeš vyfantazírovat v nějaké sci-fi povídce, tak je to smutný no, ale není na tom nic k diskusi.
A obávám se, že přesně o tomhle to je - všudypřítomná zaprděnost. Strach podepsat se, obava něco někde říct, aby to náhodou někdo někde nepoužil proti mě, třeba mi nesebral stravenky... Je to hrozně smutný. Jsou země, kde lidi říkají nepohodlné věci a
reálně tím riskují vězení nebo smrt. Ale říkají to, protože považují za potřebné to říct. A u nás budou anonymové přes Tor diskutovat o tom, jestli není příliš nebezpečné, aby někdo věděl, že sis koupil pomeranče a ještě u toho budou pindat, jak se naplňuje 1984...
Koneckonců, tohle je věc, pro kterou obdivuju Snowdena - věděl, do čeho jde, mohl se na to vykašlat a v klidu si užívat televize s dvoumetrovou úhlopříčkou, ale přesto to udělal a teď je kdesi, na milost a nemilost
KGB GRU. Nese následky, o kterých se nám, s našima "nebezpečnýma pomerančema" vůbec nezdá...