Já bych ale potřeboval mnohem víc, řádově stovky packů.
Já bych v první fázi zkusil tuto myšlenku prokonzultovat s někým, kdo se v daném oboru skutečně vyzná. Napadá mne totiž několik úskalí.
První - jak hodláte jednotlivé články fyzicky propojovat? U akupaků se používají bodované spoje, což bez speciální svářečky těžko dokážete. Pájení - pokud články nemají dostatečné dlouhé vývody (což u již použitých kusů lze očekávat), musel byste pájet [téměř] na tělo, to by znamenalo značný ohřev (na materiál pouzdra cín špatně chytá) a větší či menší poškození aktivní hmoty (s tím mají zkušenosti třeba radioamatéři). No a nějak to drátovat nebo šroubovat, to asi ne - to by znamenalo nebezpečí nezanedbatelných přechodových odporů.
Druhé - články různého původu budou mít různé elektrické vlastnosti, zejména kapacitu a nabíjecí proud; navíc ani jedno na nich nebývá napsané. Vy z nich uděláte baterii (spíše více baterií - předpokládám sérioparalelní řazení?) - jak ji/je hodláte nabíjet, aby nedocházelo k nedobití nebo přebití některých článků?
Třetí - diagnostika, údržba - u stovek kusů starých článků musíte počítat s tím, že každou chvíli nějaký odejde. Bude potřeba řešit jeho vyhledání a výměnu, jinak s sebou stáhne celou baterii.
Čtvrté - provoz. Takto poskládaná sada baterií by asi potřebovala svůj speciální řídicí systém - sledování stavu, rovnoměrné zatěžování atd.
Na druhou stranu, je-li účelem projektu experiment a získávání zkušeností a nejsou prostředky, pak asi nemá cenu moc spekulovat; holt to nebude dokonalé ;-). Mimochodem, s tím nedostatkem peněz na nové akumulátory nejste sami. Ze stejného důvodu stojí Rumunům v přístavu Constanca jen málo jetá ponorka :-).
http://en.wikipedia.org/wiki/Delfinul
https://www.google.cz/maps?q=44.156473,28.665331&ll=44.156397,28.665795&spn=0.001442,0.002642&num=1&t=h&brcurrent=5,0,0&z=19
1. Fyzicky chceme baterie pájet měděnýma páskama k sobě. Naštěstí tělo 18650 se vcelku dobře pájí, pokud máš dobrou pájecí kapalinu tak to ani tak dlouho netrvá, a vnitřek baterie se neprohřeje na takovou teplotu, aby to tomu článku uškodilo.
2. Na zjištění aktuálních kapacit máme vyrobenou vybíječku, která nám zjistí aktuální kapacitu každého článku. Ná základě toho, potom budeme ty články dávat k sobě. Co se týče nabíjení, tak v podstatě každá baterie zvládá nabíjecí proud minimálně 0.5C, to znamená, že celej pack 700 baterií bychom mohli nabíjet minimálně výkonem 2500W. Vzhledem k tomu, že se to musí nabíjet přes spínaný zdroj, který by při takovýmto výkonu byl poměrně velký, budeme pack nabíjet výkonem jenom cca 500W. To znamená asi 0.1C.
3. S tímto to bude trochu horší. Když nám bms baterii odpojí, tak budeme měřit jednotlivý paralelní větvě pro žjištění nejvybitějších paralelních bateríí. Kde následně budeme asi termokamerou zjištovať, která baterie se při vybíjení zahřívá nejvíc a tu následně vyměníme.
4. Na sledování stavu máme vymyšlěné bms, které se bude starat o nabíjení i ochranu článků.
Tvůj projekt nebude motokára, ale nabíječka a diagnostika vadných článků. Stovky packů? Nemáš absolutně šanci něco takového dokončit.
A v servisech ti nic moc nedaji protože se ejdnávo nebezpečný odpad který se likviduke podle pravidel.
Proč nemáme šanci?
Zdá se mi, že nás od toho pořád někdo odrazuje. Nechceme jako tupci psát jako školní práci různý skripta, nebo modelovat něco v SolidWorksu, jenom proto, že je to jednoduchý a dneska to umí každej pitomec. Chceme se posunout někam dál a práce a hlavně používání mozku nám rozhodně nevadí.
A pokud jste si nevšimli, v příspěvku se vás ptám na to, jestli nevíte, kde se dají sehnat staré baterie a nestojí tam - rozmluvte nám náš projekt
42 Odpovědí
9091 Zhlédnutí