Co řeší GRUB dál při bootování Linuxu s initrd a jádrem, že umí mdraid atp. je pro zavedení Windows (resp. jakékoliv EFI binárky) úplně nepodstatné.
Všechno mimo Linux jádra, tzn. i třeba memtest, Windows boot loader (bootmgfw.efi), jakákoliv další EFI binárka.. se zavádí přímo chainloaderem. Tzn. to blokové zařízení s FAT32 partišnou, kde to je, musí být dostupné z EFI.
Tzn. to omezení, když EFI "nevidí" NVMe zařízení (nebo třeba něco za HW RAIDem, iSCSI LUN), protože nemá odpovídající ovladač, to podle mě neobjede.
Jiná situace by mohla být s Cloverem resp. novějším OpenCore. OC má v distribuci přímo EFI ovladač, který by to mohl zpřístupnit. "X64/EFI/OC/Drivers/NvmExpressDxe.efi" (podle mě to vypadá jako vyzobané s některého EFI kitu od Intelu).
Pak má v sobě také runtime detekci toho Windows bootloaderu, tzn. pokud se pak někde na přístupné EFI partišně zjeví bootmgfw.efi v odpovídající adr. struktruře, tak se přidá do menu.
Sám jsem to neměl potřebu nikdy zkoušet, protože buď systém uměl NVMe, nebo jsem bootoval ze SATA zařízení, ale možná by to za pokus stálo.
Mělo by jít udělat nějaká základní instalace OC, bez těch macOS specifických nastavení.
Tzn. naformátovat nějakou flešku na GPT s EFI oddílem, rozbalit tam X64/EFI a pak dovnitř do adresáře OC zkopírovat ukázkový soubor sample.plist z Docs/Sample.plist jako config.plist. (tzn. finálně to bude <root>/EFI/OC/config.plist
To by mělo na začátek stačit, aby to prvotně naběhlo i bez dalšího nastavování. Po startu OC je tam pak další funkcionalita v menu přístupná, když se zmáčkne mezerník.