Už to tady v podstatě padlo. Zkusím to shrnout sám za sebe:
1. Při programování si uvědomím, co se má dít a ne jak se to má dít. Když se člověk soustředí jenom na to, že "to má fungovat", má podle mě menší tendenci psát jasně čitelný kód.
2. Když něco píšu - ať už identifikátory nebo komentáře, podvědomě si představuju, že to píšu pro ostatní, tedy i svoje budoucí já. Když to píšu "zevnitř", je všechno momentálně jasné a nemusím se starat o to, jak to vypadá. Když píšu kód "zvenčí", vidím, jestli je kód srozumitelný.
3. Než kód pošlu dál, nějakou dobu si s ním hraju, přemýšlím, zda něco ještě nestojí za zlepšení - strukturálně, algoritmicky, názvoslovím...
4. Vždycky stojí za to se sám sebe zeptat, zda - kdybych měl dělat review tohoto kusu kódu - bych to pustil dál nebo opřipomínkoval. Jinými slovy, jestli můj kód je dobrým vzorem pro ostatní.