S ohledem na původní požadavky a doplnění o utajení maxima o vnitřní sítě, tak to neplní ani žádný NAT na IPv4, natož pro IPv6. Kdo to řeší, tak dosti složitěji (stejně pro IPv4/IPv6).
Požadovaný NAT-PT (1:N) pro IPv6 existuje, umí ho dneska už skoro korektně i linux, některé bedny od Cisco, Juniperu. Vedle toho je také NPT (network prefix translation, 1:1 překlad prefixů). Ale je třeba upozornit na to, že přímo i autoři specifikcí po dané NAT technologie uvádí a v RFC deklarují, že přes to všechno fungovat nebude a nabádají i autory aplikací/protokolů, aby si nekomplikovali život/návrhy postupy umožňující funkčnost přes NAT pro IPv6, protože se to bere jen jako nouzovka pro specifické použití a tam se uživatel smíří, že nefunguje vše. A fakticky to tak i je, když vezmu Win10, strčím je na IPv6 bez NATu a pak za IPv6 NAT (stačí i méně destruktivní NPT), tak řada věcí najednou ouvej.
Obecně pro původní požadavky pro mximální jednoduchost a stálost vnitřní sítě, tak je asi řešení nasazení ULA adres do vnitřní sítě (fc00::/7) a na těch primárně jede vnitřní IPv6 provoz. Ty už jsou neměnné i při změně vnější konektivity a k tomu paralelně zařízení dostávjí i globální IPv6 adresu(y) dle aktuální konektivity, která se mění dle situace a uplinku. Funguje víc než dobře. V kombinaci DHCPv6-PD na uplinkách i velmi automatizovaně (pomiňme tlupu alternativních ISP, co vše mlátí ručně až do routerů koncáků) při změně uplink stavu. Samozřejmě v kombinci s vhodným stavovým firewallem, který by v základu (dle RFC doporučení pro koncové routery) měl pustit vše korektní ven a dovnitř jen omezené nastavené služby/porty, případně v základě max ICMP ping, IPsec/IKE/MIP.
Kombinace ULA a globální IPv6 adresy má v kombinci s běžnými klienty (typu Win7-10) slabinu asi jen v tom, že pokud se ztratí IPv6 globální konektivita úplně a zůstane dostupná IPv4 konektivita, tak zařízení mají jen IPv6 ULA adresu se snaží pak i s ní kontaktovat zdroje po IPv6 ven, což nejde (už ten koncový router by neměl forwrdovat pakety s ULA zdrojovými adresami na WAN). V takovém případě by měl být měla klienty upřednostněno IPv4, pokud je dostupné.
ULA řeší i to případné propojování větších sítí tunely mezi sebou, kde si s link local adresami nevystačím a při dodržení konceptu ULA i je celkem nereálné, že při propojení několika vnitřních sítí dojde ke konfliktu adres použitých v jednotlivých LAN (jak se občas na IPv4 děje s adresami dle RFC1918).