V každém netriviálním programu je chyba. To je axiom.
Geniální mozky jako je např. D. Knuth těch chyb dělají velmi málo (nějaké ty šeky za chyby v TeX snad ale nakonec vypsat musel).
Běžní smrtelníci omyly dělají běžně. Ti ješitnější si to nepřipouštějí
a ti pragmatičtější hledají nástroje, jak minimalizovat (jimi způsobené) škody.
Součástí toho toolsetu je jednoduchý a bezpečný jazyk a k tomu IDE nebo tooly na analýzu kódu (nejlépe současně integrované v tom IDE), které pomáhají zabít bugy v zárodku. Plus jim jít naprosti určitou disciplínou, "štábní kulturou" a nesnažit se být moc chytrý (méně je někdy více, příliš rafinovaném kódu nerozumí analyzátor v IDE, kolega ani já po roce).
Kdo nezažil situaci, kdy jde do práce nevyspalý (protože třeba malé dítě v noci trápila rýma), nemá prostě "svůj den", pracuje v prostředí, které není stopro ideální z pohledu focusu a do toho ještě šéf ječí s termínem, ať se přihlásí. Samozřejmě vystupujeme jako profíci a snažíme se odvádět kvalitní práci a ty chyby nedělat. Ale proklamace typu "já ve svém kódu prostě chyby nikdy nemám" jsou úsměvné a z mé zkušnosti i o dotyčném něco vypovídají.