Umím si zapudrovat ránu, ohřát špagetu v mikrovlnce a zalít to kečupem, dokonce jsem občas doběhl i autobus na zastávce. Přesto nejsem ani chirurg, ani kuchař, a už vůbec ne atlet.
Problém je v lidech. Běžně se stává, že tým lemplů nepřijme mezi sebe kvalitu, aby se náhodou nezjistilo, že jsou fakt lemplové. Týmy, kde je techlead jednookým králem s partou juniorních pohůnků, to je taky klasika jak víno. Pán na pohovoru, co programuje 20 let (a celou tu dobu špatně a stejně jako po prvním roce), a vyžaduje abyste se přesně trefili do jeho podivného návrhu (který vůbec není mainstream a správně už vůbec ne), na ty už mám sešit s čárkami.
Ne. Programování není pro každého. Stejně jako prakticky kterýkoliv jiný obor.
Pokud je člověk cílevědomý a schopný, pak vysokou na programování nepotřebuje, koneckonců ty přednášky a knížky si může ve volnu dostudovat (třeba i z MIT), dokonce i ty úkoly. Ale to vyžaduje ještě větší záběr, než to dostat naservírováno ve škole. Jsou ale obory, ke kterým prostě a jednoduše tak dobré a dostupné zdroje nejsou, případně tyto obory vyžadují praxi, ke které nemáte mimo školu přístup, tam je vysoká samozřejmě nutnost.
Vysokou mám z jiného oboru. Z mé zkušenosti byl u většiny kolegů v IT spíše problém ten, že se ty věci prostě doučit nechtěli, námahy už asi bylo dost. Ale samozřejmě je to věc priorit. Někdo to bere jen jako práci, jiný vyhořel, další ma rodinu, a někdo zase pokukuje po úplně jiném oboru. Život je prostě moc krátký.