Fórum Root.cz
Ostatní => /dev/null => Téma založeno: ogdru6jahad 01. 07. 2024, 14:57:02
-
zažili jste vlastní vyhoření, nebo u někoho známého?
vypadá to, že kamarád tím teď prochází a ja netuším jaké to je, jestli mu pomůžu, jak se to bude vyvíjet dál.
-
Treba si povedat, co vyhorenie sposobilo. Ja som sa stretol s dvomi roznymi pricinami:
a) stereotyp - nedostatocne intelektualne naplnajuca praca, clovek robi "AI" pracu - prepisovanie papierov do PC, korekcie nespravneho OCR, kazdych N hodin generovanie reportu... nasledkom coho sa clovek zacne citit ako robot, zhorsuje sa sustredenie, myslienky plavaju hore-dole, kvalita klesa.
b) pretazenie - uloh je viac, ako clovek dokaze stihat a pripada si neschopny pripadne psychcky ho zdeptava, ze kolko veci stoji u neho a firma nanho caka. Aj ked je praca ktora cloveka naplna a rozumie jej, nedokaze sa dlhodobo sustredit a mozog vypina. Postupom casu je stale tazsie sustredit sa a produktivita ide spiralou dole.
Okrem radikalneho tahu - zmenit pracovnu poziciu alebo firmu, maju obe priciny vzdy aj nejake konkretne riesenie: v prvom bode rozumna automatizacia, v druhom bode znizenie zataze, zaskolenie dalsieho cloveka na zvladanie potrebnej kapacity.
-
Treba si povedat, co vyhorenie sposobilo. Ja som sa stretol s dvomi roznymi pricinami:
a) stereotyp - nedostatocne intelektualne naplnajuca praca, clovek robi "AI" pracu - prepisovanie papierov do PC, korekcie nespravneho OCR, kazdych N hodin generovanie reportu... nasledkom coho sa clovek zacne citit ako robot, zhorsuje sa sustredenie, myslienky plavaju hore-dole, kvalita klesa.
b) pretazenie - uloh je viac, ako clovek dokaze stihat a pripada si neschopny pripadne psychcky ho zdeptava, ze kolko veci stoji u neho a firma nanho caka. Aj ked je praca ktora cloveka naplna a rozumie jej, nedokaze sa dlhodobo sustredit a mozog vypina. Postupom casu je stale tazsie sustredit sa a produktivita ide spiralou dole.
Okrem radikalneho tahu - zmenit pracovnu poziciu alebo firmu, maju obe priciny vzdy aj nejake konkretne riesenie: v prvom bode rozumna automatizacia, v druhom bode znizenie zataze, zaskolenie dalsieho cloveka na zvladanie potrebnej kapacity.
Pekne popsano, ja zazil prvni typ i druhy. Poprve z nekolikaleteho maintaince na jednom rozsahlem projektu, kdy clovek fixuje bugy a nevidi svetlo na konci tunelu. Druhy typ ted, kdy uz prestavam stihat mladsi kolegy a jde o (pro mne) narocny projekt. Ted prave resim, zda se zkusit jeste nejak adaptovat a nebo s tim seknout.
-
Pekne popsano, ja zazil prvni typ i druhy. Poprve z nekolikaleteho maintaince na jednom rozsahlem projektu, kdy clovek fixuje bugy a nevidi svetlo na konci tunelu. Druhy typ ted, kdy uz prestavam stihat mladsi kolegy a jde o (pro mne) narocny projekt. Ted prave resim, zda se zkusit jeste nejak adaptovat a nebo s tim seknout.
a kdyz clovek zmeni projekt, tak muze zase delat programatora a uvidi ono svetlo na konci tunelu, nebo se to muze prihodit znovu?
-
Ty tam nejsi na to abys stihal rubat tolik issues jako mlady. Teda pokud nejsi lopata. Ty tam mas naopak pridavat nadhled, kvalitu a brzdit mlady od tech jejich hipsta kktin
-
a kdyz clovek zmeni projekt, tak muze zase delat programatora a uvidi ono svetlo na konci tunelu, nebo se to muze prihodit znovu?
muze byt oboji. hlavne at se vrati k necemu co ho bavilo driv nebo at si to najde (cestovani, drogy, zensky, sport...).
-
Znám kolegu veterináře, co v cca 35 letech vyhořel. Se ženskýma se mu to nedařilo, v práci to bylo na budku. Dělal státního inspektora přes wellfare (týrání zvířat apod.) Jednání se sedláky byla celkem v pohodě, množírny kupodivu taky. Ale nejhorší bylo, když proti němu stáli tzv. babišovi vlčáci - právníci, kteří ty předpisy znali možná lépe než on a hlavně uměli zastrašovat.
Kluk je to věřící. Vstoupil do kláštera a na půl úvazku dělá pečovatele ve starobinci a je spokojený.
-
zažili jste vlastní vyhoření, nebo u někoho známého?
vypadá to, že kamarád tím teď prochází a ja netuším jaké to je, jestli mu pomůžu, jak se to bude vyvíjet dál.
áno, ale nie z práce. Prekvapivo viac vyhorím z mojich rodičov než z práce.
-
nějaké psychické problémy jsem v minulosti taky zaznamenal, největší problém byl, kdy se nedalo dát výpověď ze dne na den, a v případě výpovědi to spíše vypadalo "tak si mákni ještě víc, ať je vše hotové než odejdeš", typicky spojeno s nějakým agresivním vedoucím co hodně požaduje a psychicke deptá (typu píše 5x denně jestli je to hotové, a když jdeš na konci pracovní doby tak se na tebe podívá "to už jako jdeš?").
Dneska to řeším tak, že když k tomu dojde, tak prostě řeknu, že to "psychicky nezvládám a je toho na mě moc", což většinou umožní práci ukončit hned, případně zajít si za doktorem a říci o únavě, což vede k nemocenské a domluvě na bodu jedna, ukončení bez nějakých sraček typu "tady to rychle dodělej, vymáčkneme z tebe duši", a jdu na projekt kde je to v pohodě.
Moje zkušenost, svět se beze mě nezboří, několikrát ověřeno, firmy, které fakt naléhali, že to potřebují, stále žijí i beze mě. Je potřeba to začít řešit v každém případě hned, nenechávat to dojít do stádia, kdy už člověk na to fakt nemá. V případě nějakého stresu se vždy dá říct "nevím, nezvládám, neumím", lidi sice koukaj, ale člověk si oddechne, když si uvědomí, že nemusí být nesmrtelný superman a oni si nakonec vždy nějak poradí sami, mimo jiné ti co vyžadují nejvíc za vámi do nemocnice po nějakém kolapsu fakt chodit nebudou, tak na to myslete.
-
Nejsou dva případy úplně stejné.
Třeba odolnost vůči jezinkám je třeba trénovat. Nesnažit se vyhovět každému, nepřijímat za své nutně všechny deadlajny které ti někdo druhý svévolně stanovuje atd.
Blbé je, pokud se sejde vyhoření v práci s vyhořením/problémy doma. Nemá každý rodinu, která člověka podrží když potřebuje. Některé věci se dají ovlivnit předem, pokud je člověk prozíravý a opatrný, ale spoustu věcí neovlivníš a prostě hraješ s kartou jaká ti chodí. Změnit zaměstnání může být problém, pokud je doma napjatý rozpočet a rezerva žádná apod. Pokud jsi vyhořelý v zaměstnání, a není na tobě závislá rodina... tak co ještě řešíš? :-)
Nejsem odborník, něco mám taky za ty léta za sebou, ale v zásadě je teď situace taková, že kdybych se měl líp, asi by to nešlo vydržet :-) Situace se mění, spousta momentálních balvanů časem sama vyšumí. A nemusí to být o penězích.
Asi by nebylo dobře, probírat tady podrobnosti. Pokud jde do tuhého, možná by měl kamarád vyhledat nějakou odbornou pomoc - a ano vím, i psychologů je málo.
Co udělat pro kamaráda jako kamarád... asi znáte podrobnosti, tak se podle toho zařiďte. Není úplně dobré dělat vrbu s nepsanou dohodou na dobu neurčitou. Nebo sypat peníze do bezedné díry. Ale: pomoct přiměřeně kamarádovi z nejhoršího, píchnout mu s něčím když chvilku nestíhá, nebo mu nabídnout nějakou uspokojivou činnost když mu schází smysl počínání... počítá se každá drobnost.
-
on svobodny, 30 let, sam doma se zviratky a vlastne pracovni i volny cas venoval praci.
-
Fiktivního kamaráda vynech, když je zcela jasné, že se jedná o tebe samotného. Dej si chvíli oraz a doufej, že načerpáš mnoho nových sil do další etapy života...
-
Změnit zaměstnání může být problém, pokud je doma napjatý rozpočet a rezerva žádná apod.
Vždycky se dá půjčit, pokud si nepůjčuješ z nouze, ale naplánuješ si to, tak to není nic ostudného ani likvidačního. Naopak bych řekl, že nechat to zajít třeba do invaliďáku je finančně větší problém než si vzít drobnou půjčku a být 2 měsíce nezaměstnaný.
Já si vždycky když podobné věci řeším říkám, hele důchody asi jen tak nebudou, invaliďáky nejsou kdovíjak vysoké, mám před sebou ještě 25 let do důchodu, tak se musím šetřit abych tam došel ve zdraví a ne se nechat za rok vycucnout, i kdyby to bylo sebe víc finančně výhodné (jakože to nikdy finančně výhodné není, do konce života tě to nezabezpečí).
-
Treba si povedat, co vyhorenie sposobilo. Ja som sa stretol s dvomi roznymi pricinami:
a) stereotyp - ....
b) pretazenie - ....
no já zažil tuto variantu
c) prepracovanosti - prostě MAKÁŠ pořádně a dlouho, 10-16 hodin denně třeba rok nebo dva v kuse bez dovolených a víkendů. U mě se to projevovalo podobně podobně jako teplota, bolest hlavy, bylo mě na zvracení jenom když jsem se podíval na počítač, drastický pokles produktivity( 2-5 % normálu), vzrostla chybovost, prostě se mě nechtělo ani dotýkat počítače. Tak jak lidí trpí nechutenstvím k jídle tak já trpěl nechutenstvím s počítači a to včetně i her. Zabralo prostě nepoužívat ty stroje pár týdnů tvz. počítačový detox "řečeno řečí dneška". (nakupovat, chlastat, kopat s krumpáče, sekat dřevo -> to pomohlo). Ale takto silné jsem to měl naposledy tak před +-15 lety, od té doby prostě přes víkendy na počítačích nepracuji(snad jen ojediněle ve velmi velmi vyjímečných případech) vč zkrácené pracovní doby.
Ale zjevně se to projevuje u různých lidí asi různými příznaky
-
Bicykl, kolečkový běžky...
-
Pořiď si ženskou a dítě a poznáš že současný stav je akorát takový čajíček..... :-) vážně, uprav prácovni režim na striktních 8.5 denně, kup si ty nejlepší boty na běhání, nějaký hodinky Suunto nebo garminy s trenérem a začni podle nich běhat. Budou ti říkat kdy jak dlouho a jak intenzivně. Striktně dodržovat. Víkendy věnovat čtení knížky, procházkám po lese a samozřejmě běhu pokud vyjde trénink. Návštěva kina na bonus. Chlast nedoporučuji v přehnané míře, alébrž to ničí zdraví. Max decku červeného na usnutí, nebo dve pivka. Pokud v práci nezvládáš, tak si vytvořit na papír seznam veškerých úkolů, podrobný, včetně přípravy, nutných mailů, hovorů, i oběda, nebo kávy, každé ráno doplňovat a v průběhu dne podle toho jet a postupně odskrtavat hotové. Vykašlat se na čtení tisku a věnovat se pouze doplňování seznamu, plnění úkolů a jejich odskrtavani. Po 8.5 jít domů a řešit jak a kam půjdu běhat. Za čas se dáš dokupy a přijdeš na normální režim, s tím že zhubnes a můžeš zkusit zaběhnout maraton;-)
-
Pořiď si ženskou a dítě a poznáš že současný stav je akorát takový čajíček..... :-) vážně, uprav prácovni režim na striktních 8.5 denně, kup si ty nejlepší boty na běhání, nějaký hodinky Suunto nebo garminy s trenérem a začni podle nich běhat. Budou ti říkat kdy jak dlouho a jak intenzivně. Striktně dodržovat. Víkendy věnovat čtení knížky, procházkám po lese a samozřejmě běhu pokud vyjde trénink. Návštěva kina na bonus. Chlast nedoporučuji v přehnané míře, alébrž to ničí zdraví. Max decku červeného na usnutí, nebo dve pivka. Pokud v práci nezvládáš, tak si vytvořit na papír seznam veškerých úkolů, podrobný, včetně přípravy, nutných mailů, hovorů, i oběda, nebo kávy, každé ráno doplňovat a v průběhu dne podle toho jet a postupně odskrtavat hotové. Vykašlat se na čtení tisku a věnovat se pouze doplňování seznamu, plnění úkolů a jejich odskrtavani. Po 8.5 jít domů a řešit jak a kam půjdu běhat. Za čas se dáš dokupy a přijdeš na normální režim, s tím že zhubnes a můžeš zkusit zaběhnout maraton;-)
no tohle jsem mel poradit tomu kamaradovi nez se mu to stalo, ale on je hodne introvertni.
vubec netusim jak a rychle se muze z toho uplne dostat a zase fungovat jako drive?
me to dost sokovalo, ze se to stane tak mlademu cloveku (30), ja uz mam k 50 a ja stresy lecim zminenym alkoholem i kdyz v nevhodnem davkovani.
-
Mně naopak věk 25-30 přijde na vyhoření častý. Ale mnozí na to prostě nejsou náchylní. Vysoká míra nadšení je v tomto riziková, můžou mít pak tendenci věnovat (skoro) veškerou energii na jeden "projekt" (typicky práce), s pocitem že osobní vztahy vlastně nepotřebují (kamarádi, partner).
V takové situaci dle mého názoru často nestačí jen vyměnit jednu práci za jinou. Raději (také) rozšířit své "aktivity". Protože ten stav "jako dříve" je obvykle důvod (v kombinaci s jinými faktory), proč se do problému dostal, jen se to nějakou dobu drželo.
Rychle se z toho dostat? Já myslím, že pokud to zašlo trochu dál (a zní mi to tak), málokdo se z toho pak dostane rychle nebo snadno. Pak třeba má pocit, že už ho vlastně nebaví vůbec nic, atd. Ale to prostě nejsou argumenty - protože není jiná rozumná cesta než se z toho dostávat, i pokud to bude delší a těžší. Tyhle nálady mívají složku s dost velkou setrvačností, 2 týdny alespoň (i s nenávykovými léky).
Zdroje vyhoření jsou do velké míry individuální, bude se muset zamyslet. Jak bylo zmíněno, pohyb je dobrý, i z jiných věcí co ho bavily se jistě dá vybrat. Samozřejmě rozumně jíst, spát a tak. Podpora osobními vztahy je pěkná, ale asi těžko to výrazně změní v krátkodobém horizontu a mizerném psychickém stavu. Pokud se celkově nebude zvládat zlepšit za měsíce, pak zvážit i odbornou pomoc (psychologa/psychiatra).
Alkohol na tu situaci nedoporučuji. Tohle jistě není otázka jednoho dne nebo dvou. A dlouhodobé pití... no prostě tady je alkohol více rizikem než pomocí. Taky proto, že při střízlivění se může cítit hůř než před pitím a co pak?
-
V praci robim do vysky platu, vypytam si nejaku mne blizku a zaujimavu robotu. Ak nevidim dalsi progres, odborny ani platovy, pa-pa.
Doma ? Napr vcely. Nemusis ich mat doma, najdi si v rozumnom dosahu vcelara. Rozumny bude rad, ze mu helfnes, ak to nie je silno komercny typek. Donuti ta to chodit tam (v idealnom pripade to bude mimo zastavaneho uzemia), a zacnes sprtat novu, celkom komplexnu problematiku (spravanie, nepriatelia, liecba, postreky-jedy, pastva, ...). A netreba sa bat, len chciet zacat. Med je super a opelene ovocne stromy duplom. (Ked sa stromy lamu urodou, nie, naozaj to nie je dobrym pocasim...)
-
Včelařství syndrom vyhoření nevyřeší. Ani běhání po práci. To je jen léčba symptomů, ale ne příčiny.
-
Včelařství syndrom vyhoření nevyřeší. Ani běhání po práci. To je jen léčba symptomů, ale ne příčiny.
Nevyřeší. Ale oboje pomůže.
Včelaření je činnost, při které vidíš za sebou nějaký výsledek hned, a větší výsledek v rámci jedné sezóny. Je při tom klídek, ta práce je zvladatelná, má začátek a konec. Děláš s přírodními materiály, patrně venku na vzduchu, aspoň částečně. Pravidelné malé dávky dopaminu. A kouře ze ztrouchnivělého dříví.
Pravidelná a přiměřená tělesná námaha (běh může být pro někoho trochu extrém) opět neřeší vše, ale pomáhá v několika ohledech. Líp se ti po ní spí, přidá ti trochu "energie" (efekt tréninku), tréning uvítají klouby a páteř. Tělo při stresu námahu potřebuje - v přírodě stres byl přípravou pro zvýšený výdej energie (bojuj/uteč). To až v moderní době máme trvale stres a přitom sedíme na zadku - což není dobrá kombinace pro kardiovaskulární systém a jiné věci. Pohyb zvyšuje odolnost proti stresu. Pohyb ti pomůže, srovnat si věci v hlavě. A taky: pohyb vyplavuje endorfiny. Není zdravější antidepresivum. Čím intenzivnější pohyb, tím intenzivnější šleha.
Řešit jádro pudla je ušlechtilý záměr, ale někdy může být ve strategickém horizontu lepší, chvíli překousnout prudu, nepálit unáhleně mosty apod. V takové situaci je dobrá každá podpora.
-
potřeboval bych něco na osobní problémy? alkohol.
něco dlouhodobějšího? alkoholismus.
-
Ještě k tomu... že makal furt...
Třeba můj mozek zvládne soustředěně pracovat na zadání/problému po nějakou dobu, a to jak nějakou dávku denně, tak třeba několik dnů v kuse, ... a po nějaké době to přestává "dávat". Strmý úbytek motivace a soustředění.
Dost pomáhá, dát si od toho chvíli pauzu. Den dva, možná tejden dva. K tomu je dobrý víkend a dovolená.
Člověk se pak vrátí k práci a podívá se na ni novejma očima. Problém si líp roztřídí, rozmyslí si odkud ho nakousnout.
Nejde to moc dohromady s prací proti deadlajnům.
Zaměstnavatel by o tomhle měl vědět. Pokud hrne lidi do přesčasů hlava nehlava, možná to není nejlepší strategie jak dodržet termíny.
-
K vyhoření stačí málo - vidět že nejde výši odměny ovlivnit pracovními výkony. Ve finále je pak jedno jestli něco dělám nebo se vezu.
K tomu každý podzim decimace mužstva pro vylepšení finančních ukazatelů před koncem roku, kdy nevím jestli vyhodí mne nebo naopak na mne hodí práci po kolegovi, který byl vyhozen.
Změna práce pomůže jen dočasně. Další změna práce už nepomůže skoro vůbec, stále je to jen práce.
Změna práce stojí značné psychické úsilí, naučit se nový projekt, seznámit se s novými kolegy a vychovat si nového šéfa.
Z IT platu se dá odložit rezerva na delší neplacený volno, nebo se dá s doktorem domluvit odpočinek v podobě nemocenské.
Odpočinek na půl roku je málo. Za 3-4 měsíce dodělám všechny projekty, na které nezbýval čas nebo psychická kapacita, mám radost, že jsem zas něco udělal pro sebe. Po návratu do korporátu je pocit zmaru do měsíce zpět.
Při studiu existuje cíl rozumně dosažitelný za 5 let, s nástupem do práce je cílem důchod, za 45 let, v nedohlednu.
-
Me teda k vyhoreni dostal open-space, multi-kulti prostredi, kde se vsichni mame radi a hlavne naberem zeny, protoze je to ted in, vecne nefungujici vzdalena masina na ktere musime delat vyvoj, interni IT systemy jsou celkove jedna velka tragedie, nutnost rezervovat si stul na kazdej den, audity, porady, vecne vyrusovani na Teamsech, Slacku (ano, vsichni ocekavaji reakci do 5 minut, jinak volaji v domeni, ze nemate nic na praci), neschopnost a namyslenost vedeni obecne... Ono je to ale dost podobne v kazdem korporatu :/ System nas proste dostal.
-
recept na vyhorenie tu su aktivity ktorym sa venovat:
sport, reset hlavy, sex, laska, vztahy, kamarati, dovolenka, nakupovanie
mozes mat aj nejaky iny konicek nesuvisiaci s PC trebars, zahrada, filmy, varenie, okultizmus, tanec atd.
proste mozog potrebuje zmenu. Kto nepracuje manualne, mal by sportovat (kazdy den minimalne hodinu super je napriklad bicykel yoga plavanie), dovolenka je tiez dolezita. weekendy treba naozaj venovat inym aktivitam ako PC (takze cez weeekend ziadna praca ani sukromne konicky suvisiace s PC, ziadne programovanie, ani hry, ci instagramy).
-
me to dost sokovalo, ze se to stane tak mlademu cloveku (30), ja uz mam k 50 a ja stresy lecim zminenym alkoholem i kdyz v nevhodnem davkovani.
To je naopak věk nejrizikovější. Sice má tělo ještě velkou odolnost, ale pořád máš houby zkušenosti a nejspíš sis ještě nesáhnul na dno, takže nevíš že k němu padáš a jak jsi k němu blízko. A pak se buď zarazíš a postavíš na nohy (a sám to nejspíš nedokážeš včas), uchlastáš se / ufetuješ, při zdánlivě plným vědomí napálíš autem mostní pilíř, nebo je z tebe doživotní troska pod mostem.
-
Vsetci beru vyhorenie ako to, ze sa prepracuju, pretoze toho maju vsetkeho dlhodobo cez hlavu. Nikto neuvazuje nad tym, ze vyhoriet sa da aj tak, ze nemate co na praci a ste totalne znudeny.
Ja pracujem uz asi 5 rokov ako vyvojar open source softveru pre jeden americky korporat. (nie je to Red Hat). Kvoli casovym posunom a kolektivu vyvojarov, ktory absolutne nemam ako ovplyvnit (developeri z Apple, Netflix a podobne, s ktorymi si pisem na Slacku), vobec netusim kedy a ci vobec mi odpisu. Ci ticket alebo feature vobec niekto bude povazovat za potrebnu atd.
Niekedy cakate na odpoved tyzden. Niekedy to ide uplne do stratena.
To si skombinujte s pracou z domu tym, ze vam platia brutalne prachy, momentalne 330k v hrubom, asi 240k v cistom (v Kc, mesacne).
Takze to vyzera tak, ze vstanetw kedy chcete, su dni kedy sa nestane vobec nic a vy si musite niecim vyplnit den lebo sa zacnete plazit po plafone.
-
Ve třiceti je to vyhoření, v padesáti už to je krize středního věku. Už si nemůžu moc vybírat práci a musím se spokojit s tím co mám. Programátor po padesátce je jak prostitutka po padesátce - spousta zkušeností, přesto ho nikdo nechce.
Nejhorší je, že z krysího závodu není úniku. I když polovinu výdělku odložím bokem, na předčasný důchod je to málo. Musel bych vydělávat násobně víc. Stát se pak už organizovanou krádeží - inflací postará, aby se mi to nevyplatilo.
-
ja zkousim 2 dny v tydnu ( ve zkusenosti to chteli sami v ramci uspor a ted to chteji zvratit a ja nechci).
on je to sok se vzdy po 6 dnech vratit, prilis prudky nabeh z nuly do plne projektove posetilosti a priorit.
urcite by to zachranily 2 dalsi dny u uplne jineho projektu, ale ono se to fakt spatne shani.
-
cele je to vcasnem zacatku. Soucastni padesatnici v Cechach zacali dobre vydelavat treba pred 10 lety, nejprve splaceli hypoteku a dalsi veci, teprve potom zacali skutecne setrit. to se samozrejme neda dohonit v porovnanim s lidmu, co hodne nasetri od 30 let.
Stejne jako clovek, co se odebere do Nemecka a zvysi si plat 3x na tamni mistni uroven, nebude u nakupu nemovitosti ve stejne pozici, jako mistni, co brali takovy plat desitky let.
Ve třiceti je to vyhoření, v padesáti už to je krize středního věku. Už si nemůžu moc vybírat práci a musím se spokojit s tím co mám. Programátor po padesátce je jak prostitutka po padesátce - spousta zkušeností, přesto ho nikdo nechce.
Nejhorší je, že z krysího závodu není úniku. I když polovinu výdělku odložím bokem, na předčasný důchod je to málo. Musel bych vydělávat násobně víc. Stát se pak už organizovanou krádeží - inflací postará, aby se mi to nevyplatilo.
-
Vsetci beru vyhorenie ako to, ze sa prepracuju, pretoze toho maju vsetkeho dlhodobo cez hlavu. Nikto neuvazuje nad tym, ze vyhoriet sa da aj tak, ze nemate co na praci a ste totalne znudeny.
...
Takze to vyzera tak, ze vstanetw kedy chcete, su dni kedy sa nestane vobec nic a vy si musite niecim vyplnit den lebo sa zacnete plazit po plafone.
Prvy prispevok, bod a) :D najhorsie je to v kombinacii s nejakym mizernym platom. Plus nad clovekom visi Damoklov mec - kedy si niekto vsimne ze je zbytocny a posle ho do kopru.
-
https://youtu.be/yFIa-Mc2KSk?si=tHB6sJLvS6TkmRrO
-
No docela problem je, ze vetsina inzeratu
a) hleda bud juniora a nebo supermana (senior developer s presahem bud na team leada nebo architekta/ full stack developer)
b) vsude vidim hesla jako startup atmosfera, dynamicky tym, dokonce jsem i videl pozadavek na obcasnou praci o vikendu
Jako vyhorely bych potreboval nejaky java medior maintanance job, ktery bych zvladal.