Fórum Root.cz
Práce => Studium a uplatnění => Téma založeno: b2 03. 11. 2018, 00:02:40
-
Holoarchie:
A holarchy is a connection between holons, where a holon is both a part and a whole.
https://en.wikipedia.org/wiki/Holarchy
Jakou mate zkusenost z rizenim a vyvojem noveho projektu zpusobem, ze zde neni zadny teamleader a kazdy ma obsahnout vsechno? (teamleader ve smyslu spise tech leadra) Tzn. ze se clenove tymu organizuji sami.
Moje zkusenost zatim je, ze je to naprosto nesmyslne klade vysoke naroky na povahovou konzistenci jednotlivych clenu tymu. Jeste jsem to nikdy nikde v praxi nevidel, ale jista osoba se to snazi aplikovat na nas projekt. Podle me to nefunguje a je to trapne. Pri vyvoji proste musi byt jeden (stavby) vedouci, koordinator.
-
Resp.vysledek je to, ze se akorat hadame o tom, co se ma delat a jak se to ma delat.
-
Zažil jsem situace, kde to dávalo smysl. Nebylo to v technickém oboru. Zasedalo se v kruhu a rozhodnutí se přijímalo buď po dosažení úplné shody (jednohlasně) anebo procentuálně (většinová podpora daného rozhodnutí). Pak se podle rozhodnutí pracovalo, každý dle svých kompetencí. Neexistoval žádný nadřazený vedoucí, lidé vládli sami sobě. Počet kolem 20ti lidí. Za rozhodnutím si pak všichni museli logicky stát, takže tam byl velký apel na osobní zodpovědnost. Nevýhodou především časová náročnost rozhodování a vysoké požadavky na charakter zúčastněných. Přijímali se jen lidé, kteří tímto způsobem chtěli pracovat.
Pokud se rozhodovalo o odborné otázce, kterou vědomostně obsáhl jen určitý pracovník, bylo jeho úkolem téma dostatečně srozumitelně představit ostatním, aby se byli schopni vyjádřit.
Existuje více různě propracovaných systémů tohoto typu, dalším je třeba sociokracie a další.
-
Mám s tím určité malé zkušenosti. Problémy jsou krom už zmíněné těžkopádnosti ještě dva:
1) Malá konzistence rozhodnutí. Jeden člověk má typicky nějakou ideu, podle které se řídí. Kolegium většinou ne.
2) Neexistující osobní zodpovědnost za rozhodnutí. Typicky někdo dá nějaký návrh. Já říkám "To je blbost, protože X" . Na moje varování se nedá a X nastane. Pokud to rozhodl člověk, tak mu ten problém hodím na hrb, ať si to vyřeší, když na mě nedal. U kolektivního rozhodnutí to ale není komu hodit na hrb.
-
Mám s tím určité malé zkušenosti. Problémy jsou krom už zmíněné těžkopádnosti ještě dva:
1) Malá konzistence rozhodnutí. Jeden člověk má typicky nějakou ideu, podle které se řídí. Kolegium většinou ne.
2) Neexistující osobní zodpovědnost za rozhodnutí. Typicky někdo dá nějaký návrh. Já říkám "To je blbost, protože X" . Na moje varování se nedá a X nastane. Pokud to rozhodl člověk, tak mu ten problém hodím na hrb, ať si to vyřeší, když na mě nedal. U kolektivního rozhodnutí to ale není komu hodit na hrb.
To považujete za problémy kterého druhu rozhodování? U společného rozhodování je naopak dokonalá konzistence rozhodnutí (zejména u varianty jednomyslné shody - jedná se tak dlouho, dokud se všichni za rozhodnutí nemohou postavit) a vysoká osobní zodpovědnost (kdo dokáže být zodpovědný sám za sebe, je stejnou měrou zodpovědný i za společné rozhodnutí, není zde dvojí metr, kde by se mohl někdo na někoho vymlouvat nebo kdy by mohl vystupovat různě např. na základě toho, s kým mluví). Tedy společná idea je nakonec skutečně sdílená všemi lidmi a není jen v hlavě jednoho člověka. Z toho vyplývá ještě jeden benefit - a tím je obtížná manipulovatelnost. Pro přijetí rozhodnutí musí být shoda všech, takže nelze někoho např. podplatit.
Nevýhodou je skutečně hlavně náročnost (všichni lidé musí tímto způsobem chtít a umět pracovat, což klade vyšší nároky na výběr kolegů a dále náročnost na čas - rozhodování zabere to dost času). A samozřejmě, může dojít i k nějaké nepovedené karikatuře společného rozhodování, kdy lidé odkývnou něco, s čím ve skutečnosti nesouhlasí, nebo kdy se nějakou formou manipulace omezuje svoboda jednotlivých členů. To pak ale není společné rozhodování, ale nepovedený pokus o něj.
Takže má tato metoda unikátní vlastnosti a do určitého počtu lidí může dobře fungovat. Mluvím o společném rozhodování. Nejsem si ale jist, zda se holoarchií míní právě toto. Každopádně u i společného rozhodování si lidé (společně) stanovují kompetence a jejich míru (takže rozhodně nedělají všichni všechno). Ale těm kompetencím předchází právě to společné rozhodnutí a v případě potřeby se kompetence upravují tak, aby ze sebe mohl každý dát to nejlepší (což se často kryje s tím, že to lidi baví a cítí se lidsky docenění, což zvyšuje prestiž, osobní interesi a frustrační odolnost).
-
Takže pokud mám odpovědět stručně:
1) Malá konzistence rozhodnutí. Jeden člověk má typicky nějakou ideu, podle které se řídí. Kolegium většinou ne.
Ta idea by naopak kolegiem měla být přímo vytvořena a pak všemi sdílena.
2) Neexistující osobní zodpovědnost za rozhodnutí. Typicky někdo dá nějaký návrh. Já říkám "To je blbost, protože X" . Na moje varování se nedá a X nastane. Pokud to rozhodl člověk, tak mu ten problém hodím na hrb, ať si to vyřeší, když na mě nedal. U kolektivního rozhodnutí to ale není komu hodit na hrb.
Ve variantě jednomyslného rozhodnutí tohle nemůže nastat, protože vy (pokud jste zodpovědný) tak kvůli důvodu "X" rozhodnutí vůbec nepustíte dál, prostě to zablokujete. Pak navrhnete a vysvětlíte možná řešení a ostatní se k nim vyjadřují, dokud nedojde k úplné shodě - tedy dokud všichni nejsou přesvědčeni, že toto je nejlepší možné řešení, které byli schopni vymyslet.
Pokud pak rozhodnutí nepřinese dobré výsledky, v další iteraci se provádí reflexe a hledá další krok, tj. další rozhodnutí. Iterace probíhají často, např. jednou týdně, pro návrh řešení a vyjádření ostatních k němu existuje i přesná metodika, ale je to jen metodika, kterou si mohou lidé upravit dle svého a které na principu nic nemění.
-
1) Malá konzistence rozhodnutí. Jeden člověk má typicky nějakou ideu, podle které se řídí. Kolegium většinou ne.
Ta idea by naopak kolegiem měla být přímo vytvořena a pak všemi sdílena.
Mám na mysli konzistenci v čase. Jednou se dohodne čehý, na druhé schůzce zase hot. Osobně mám s dlouhodobějším dodržováním nějakých ideí u skupin o dost horší zkušenosti, než u jednotlivých "vůdců". I když i manažer-chaotik se občas vyskytne a to je pak pohroma.
Ve variantě jednomyslného rozhodnutí tohle nemůže nastat, protože vy (pokud jste zodpovědný) tak kvůli důvodu "X" rozhodnutí vůbec nepustíte dál, prostě to zablokujete. (...)
Což je ale funkční jen v malém počtu lidí a navíc musí být naladěni na stejnou vlnu. Typicky jde o vnímání rizik, který má každý nastaveno jinak a těžko se nějak objektivně kvantifikuje.
-
1) Malá konzistence rozhodnutí. Jeden člověk má typicky nějakou ideu, podle které se řídí. Kolegium většinou ne.
Ta idea by naopak kolegiem měla být přímo vytvořena a pak všemi sdílena.
Mám na mysli konzistenci v čase. Jednou se dohodne čehý, na druhé schůzce zase hot. Osobně mám s dlouhodobějším dodržováním nějakých ideí u skupin o dost horší zkušenosti, než u jednotlivých "vůdců". I když i manažer-chaotik se občas vyskytne a to je pak pohroma.
Ve variantě jednomyslného rozhodnutí tohle nemůže nastat, protože vy (pokud jste zodpovědný) tak kvůli důvodu "X" rozhodnutí vůbec nepustíte dál, prostě to zablokujete. (...)
Což je ale funkční jen v malém počtu lidí a navíc musí být naladěni na stejnou vlnu. Typicky jde o vnímání rizik, který má každý nastaveno jinak a těžko se nějak objektivně kvantifikuje.
Určitě to je omezené počtem lidí, alespoň na současném vývojovém stupni lidí :) Ohledně hot a čehý, s tím nemám zkušenost. V mých zkušenostech se lidé kontinuálně vzdělávali a sdíleli toho opravdu hodně, takže byli jednoznačně na jedné vlně (což neznamená že nevznikaly žhavé rozpory, ale ty se řešily právě v tom zastřešujícím rámci anebo v krajním případě vedly k rozdělení projektu, což se také stalo).
Není to použitelné všude, ale nějaká forma spolurozhodování je podle mne velmi zdravá. Ne každé prostředí to bohužel umožňuje (korporace...) a ne každý se do toho hrne (strach...).
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora. Myslel som si, ze to je to taka "nizsia forma" prace, pretoze napr. mna bavi vymyslat, komunikovat o tom, pochopit problem z high-level pohladu atd. Potom som pochopil, ze mnohi z nich su celkom bystri chlapci. Len idu do hlbky inym sposobom ako ja, pracuju inym sposobom ako ja a tieto komunikacno-timove veci ich jednoducho rusia od prace.
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora. Myslel som si, ze to je to taka "nizsia forma" prace, pretoze napr. mna bavi vymyslat, komunikovat o tom, pochopit problem z high-level pohladu atd. Potom som pochopil, ze mnohi z nich su celkom bystri chlapci. Len idu do hlbky inym sposobom ako ja, pracuju inym sposobom ako ja a tieto komunikacno-timove veci ich jednoducho rusia od prace.
Ani bych nerekl, ze ti lide tak moc chteji byt nekym rizeni, jako spis nechteji vysedavat na schuzich a radeji neco udelat, co se dohodlo. A u holakratickych systemu, kde je moc jednotlivce v podstate dana tim, jak moc je ochoten vysedavat na schuzich, to pak muze predstavovat problem, protoze tito lide se tim o tu moc pripravuji.
Podle me hlavni slabina holakracie je prave to, jak zarucit, aby nevznikla nejaka "klika" lidi, kteri de facto rozhoduji jen diky tomu, ze jsou proste aktivni na tech schuzich. Podle me je potreba mit nejaky mechanismus, treba demokraticke hlasovani, ktery zaruci, ze se (zvlast schopni) lide takto nevyoutuji.
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora. Myslel som si, ze to je to taka "nizsia forma" prace, pretoze napr. mna bavi vymyslat, komunikovat o tom, pochopit problem z high-level pohladu atd. Potom som pochopil, ze mnohi z nich su celkom bystri chlapci. Len idu do hlbky inym sposobom ako ja, pracuju inym sposobom ako ja a tieto komunikacno-timove veci ich jednoducho rusia od prace.
Souhlas.
Já vídím hlavní problém u holoarchie-like způsobů řízení dlouhodobé udržení motivace a participace všech zůčasněných.
Šéf/vlastník bude mít vždy vyšší motivaci než zbytek, protože z výsledku bude mít víc. Lojza chce být brzo doma u své rodiny a tak odkýve cokoliv. (což chápu + né každý žije prací). Na holoarchii také každý osobnostně nemá...
Mě se celkem líbí přístup RAD (snad se to tak jmenuje), kdy kdokoliv z týmu může přijít z nápadem/změnou za kterou nese plnou zodpovědnost, s tou obejde všechny kterých se změna týka a získá feedback, provede připadné korekce a nápad pak zrealizuje, po nějaké době se udělá retrospektiva...
-
Podle me je potreba mit nejaky mechanismus, treba demokraticke hlasovani, ktery zaruci, ze se (zvlast schopni) lide takto nevyoutuji.
Nojo, jenže tím zas přijdete o to jednomyslné rozhodnutí, za kterým všichni stojí.
-
Podle me je potreba mit nejaky mechanismus, treba demokraticke hlasovani, ktery zaruci, ze se (zvlast schopni) lide takto nevyoutuji.
Nojo, jenže tím zas přijdete o to jednomyslné rozhodnutí, za kterým všichni stojí.
Vzhledem ke gausove krivce a k tomu, ze si mezi sebou rozumi spise lide sobe si podobni, u holoarchie vznikne problem, ze majoritni skupinu vytvori ne ti 2 inteligentni, ale tech zbyvajicich 8 blbcu, kteri ty 2 prekrici. Tym pri vyvoji SW by mel nejlepe ridit ten pokud mozno nejzkusenejsi a nejschopnejsi, nebo alespo priblizne ten.
-
Ale ti 2 nejlepsi snad dokazou ostatnim vysvetlit vyhody nejakeho reseni, ne?
myslim, ze horsi reseni spise vznikne v prilis velkem tymu nez v mensim i kdyz je pomer chytrejsich a normalnich stejny.
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora...
Ani bych nerekl, ze ti lide tak moc chteji byt nekym rizeni, jako spis nechteji vysedavat na schuzich a radeji neco udelat, co se dohodlo...
Nemyslim schodze. Myslim to, ze vetu ,,chlapci vymyslite" nevnimaju vsetci ako zodpovednost, doveru a priestor pre kreativitu ale ako nepresne zadanie. Alebo ,,chlapci dohodnite sa a spolu to spravte" vnimaju to ako nedostatok koordinacie. Pre mna bolo prirodzene tahat v ramci timu a intezivne komunikovat. Napr. pre mna bola zakladna vec, aby ludia, ktori na niecom spolupracuju sedeli spolu (nemyslim tym open space). Az kym som nenarazil na introverta, pri ktorom som pochopil, ze on nie je ja. Nechce nieco riesit s kolegami. Chce svoju malu kancelariu, kde je sam, moze sa plne koncentrovat a za tyzden alebo dva vyliezt s kvalitnym kodom, ktory doda na cas. Ja musim robit s ludmi, ktorych vie HR zohnat. Byt schopny pracovat v samoorganizujucom sa time chce davku soft-skills. Viac viem vytazit z cloveka, ktory ma dobre technicke zrucnosti a spravne ho zmanazujem v ramci urcitej hierarchie.
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora. Myslel som si, ze to je to taka "nizsia forma" prace, pretoze napr. mna bavi vymyslat, komunikovat o tom, pochopit problem z high-level pohladu atd. Potom som pochopil, ze mnohi z nich su celkom bystri chlapci. Len idu do hlbky inym sposobom ako ja, pracuju inym sposobom ako ja a tieto komunikacno-timove veci ich jednoducho rusia od prace.
Od toho je rozdělení kompetencí, aby pracovali lidé na tom, v čem jsou kompetentní. Ty kompetence se delegují právě společným rozhodnutím. Tj. není možné o každém detailu společně rozhodovat, společně se rozhoduje o podstatnějších koncepčních otázkách a kde je ta hranice se také stanovuje společně. Typicky o investicích do určité výše může rozhodnout delegovaný pracovník, vyšší částky podléhají společnému rozhodnutí. A když je nějaký pracovník „bedna“ na programování, ale nedokáže verbálně komunikovat, tak se vždy vhodný způsob komunikace najde. Bude mít delegované programování a vlastnosti navrhovaného řešení může prezentovat v nějaké analýze nebo diagramu, čili v tom problém nevidím. Pokud by se odmítal zcela účastnit schůzí a rozhodování, může fungovat z hlediska rozhodování jako externista - určité množství takových lidí není na závadu.
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora. Myslel som si, ze to je to taka "nizsia forma" prace, pretoze napr. mna bavi vymyslat, komunikovat o tom, pochopit problem z high-level pohladu atd. Potom som pochopil, ze mnohi z nich su celkom bystri chlapci. Len idu do hlbky inym sposobom ako ja, pracuju inym sposobom ako ja a tieto komunikacno-timove veci ich jednoducho rusia od prace.
Ani bych nerekl, ze ti lide tak moc chteji byt nekym rizeni, jako spis nechteji vysedavat na schuzich a radeji neco udelat, co se dohodlo. A u holakratickych systemu, kde je moc jednotlivce v podstate dana tim, jak moc je ochoten vysedavat na schuzich, to pak muze predstavovat problem, protoze tito lide se tim o tu moc pripravuji.
Podle me hlavni slabina holakracie je prave to, jak zarucit, aby nevznikla nejaka "klika" lidi, kteri de facto rozhoduji jen diky tomu, ze jsou proste aktivni na tech schuzich. Podle me je potreba mit nejaky mechanismus, treba demokraticke hlasovani, ktery zaruci, ze se (zvlast schopni) lide takto nevyoutuji.
Kdo se schůzí (nebo alternativní formy diskuze) neúčastní, nemůže společně rozhodovat. Není součástí rozhodování a svým postojem vyjadřuje, že mu „klika“ nevadí. Určité zastoupení těchto lidí nemusí vadit, ale pravidla musí být od začátku jasně stanovená a vyslovená.
-
Já vídím hlavní problém u holoarchie-like způsobů řízení dlouhodobé udržení motivace a participace všech zůčasněných.
Šéf/vlastník bude mít vždy vyšší motivaci než zbytek, protože z výsledku bude mít víc. Lojza chce být brzo doma u své rodiny a tak odkýve cokoliv. (což chápu + né každý žije prací). Na holoarchii také každý osobnostně nemá...
Mě se celkem líbí přístup RAD (snad se to tak jmenuje), kdy kdokoliv z týmu může přijít z nápadem/změnou za kterou nese plnou zodpovědnost, s tou obejde všechny kterých se změna týka a získá feedback, provede připadné korekce a nápad pak zrealizuje, po nějaké době se udělá retrospektiva...
No tak předně ve společném rozhodování žádný šéf není, může tam být supervisor, garant, ředitel, který nese formální zodpovědnost, ale šéf v běžném slova smyslu nikoli. Pracovníci sami definují svoji zainteresovanost na cíli, který projekt sleduje. Je potřeba, aby pracovníci otevřeně a jasně své zájmy formulovali. Někdo chce získat referenci, někdo zkušenosti, jiný si chce vydělat - a to je pak ta motivace, se kterou se společně pracuje. Např. pokud by byl cílem finanční zisk, může se zvažovat nějaká forma spoluvlastnictví.
-
Podle me je potreba mit nejaky mechanismus, treba demokraticke hlasovani, ktery zaruci, ze se (zvlast schopni) lide takto nevyoutuji.
Nojo, jenže tím zas přijdete o to jednomyslné rozhodnutí, za kterým všichni stojí.
Ano, tak to je. Při jednomyslném rozhodování není možné odejít s pocitem, že mne vyoutovali. Někdy je jednomyslné rozhodování v určité skupině nereálné nebo příliš pomalé a pak se hledá postup, jak ten pocit vyoutování minimalizovat. Propracované to má například sociokracie, jsou na to i kurzy (http://"https://www.permakulturacs.cz/event/614/kurz-sociokracie").
-
Podle me je potreba mit nejaky mechanismus, treba demokraticke hlasovani, ktery zaruci, ze se (zvlast schopni) lide takto nevyoutuji.
Nojo, jenže tím zas přijdete o to jednomyslné rozhodnutí, za kterým všichni stojí.
Vzhledem ke gausove krivce a k tomu, ze si mezi sebou rozumi spise lide sobe si podobni, u holoarchie vznikne problem, ze majoritni skupinu vytvori ne ti 2 inteligentni, ale tech zbyvajicich 8 blbcu, kteri ty 2 prekrici. Tym pri vyvoji SW by mel nejlepe ridit ten pokud mozno nejzkusenejsi a nejschopnejsi, nebo alespo priblizne ten.
Jak už jsem zmiňoval, pracovníky je třeba s ohledem na to vybírat. Vysloveně vadné rozhodnutí můžete při společném rozhodování blokovat. Nejde ale ani tak o inteligenci ve smyslu IQ, jako spíš o charakterové schopnosti.
Navíc inteligence není jen jedna, ale máte emoční inteligenci, matematickou, vizuální atd. a podle toho pak skládáte tým a přijímáte nové pracovníky.
-
Ale ti 2 nejlepsi snad dokazou ostatnim vysvetlit vyhody nejakeho reseni, ne?
Vymyslet reálně dobré řešení vyžaduje typicky zkušenosti, "matematické" myšlení / vysoké IQ.
Přesvědčit ostatní, že moje řešení je nejlepší vyžaduje charisma a sociální dovednosti, tedy úplně jinou množinu dovedností a velmi často lidé obdaření první skupinou nemají tu druhou a naopak.
-
Ale ti 2 nejlepsi snad dokazou ostatnim vysvetlit vyhody nejakeho reseni, ne?
Vymyslet reálně dobré řešení vyžaduje typicky zkušenosti, "matematické" myšlení / vysoké IQ.
Přesvědčit ostatní, že moje řešení je nejlepší vyžaduje charisma a sociální dovednosti, tedy úplně jinou množinu dovedností a velmi často lidé obdaření první skupinou nemají tu druhou a naopak.
Ano, to je správná námitka. Ovšem celá skupina může také ten nedostatek komunikačních schopností u daného jedince kompenzovat. Při společném rozhodování je jaksi předpokladem zájem o druhého člověka, takže se mohou toho génia zeptat nebo najít adekvátní formu komunikace. Například u autistů je to nezbytné. Pokud je ten člověk skutečně dobrý, tak to té skupině určitě bude stát za námahu (a třeba i za nějaké sebevzdělání).
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora...
Ani bych nerekl, ze ti lide tak moc chteji byt nekym rizeni, jako spis nechteji vysedavat na schuzich a radeji neco udelat, co se dohodlo...
Nemyslim schodze. Myslim to, ze vetu ,,chlapci vymyslite" nevnimaju vsetci ako zodpovednost, doveru a priestor pre kreativitu ale ako nepresne zadanie. Alebo ,,chlapci dohodnite sa a spolu to spravte" vnimaju to ako nedostatok koordinacie. Pre mna bolo prirodzene tahat v ramci timu a intezivne komunikovat. Napr. pre mna bola zakladna vec, aby ludia, ktori na niecom spolupracuju sedeli spolu (nemyslim tym open space). Az kym som nenarazil na introverta, pri ktorom som pochopil, ze on nie je ja. Nechce nieco riesit s kolegami. Chce svoju malu kancelariu, kde je sam, moze sa plne koncentrovat a za tyzden alebo dva vyliezt s kvalitnym kodom, ktory doda na cas. Ja musim robit s ludmi, ktorych vie HR zohnat. Byt schopny pracovat v samoorganizujucom sa time chce davku soft-skills. Viac viem vytazit z cloveka, ktory ma dobre technicke zrucnosti a spravne ho zmanazujem v ramci urcitej hierarchie.
Samoorganizující se skupina - to trochu působí jako chaos. U společného rozhodování nebo sociokracie jsou jasně stanovená pravidla (která si může skupina však i sama přizpůsobit). Soft-skills jsou potřeba, ale existují tam i záchranné mechanismy právě ve smyslu těch pravidel. Tj. jak řešit různé situace. A tam, kde jsem to zažil já, probíhalo i kontinuální vzdělávání (nejen v odborné oblasti, ale právě i v oblasti různých forem rozhodování atd.). Každopádně to je pro lidi, které to baví - není to pro každého (což je zcela v pořádku protože to představuje spoustu práce navíc).
-
Ale ti 2 nejlepsi snad dokazou ostatnim vysvetlit vyhody nejakeho reseni, ne?
Vymyslet reálně dobré řešení vyžaduje typicky zkušenosti, "matematické" myšlení / vysoké IQ.
Přesvědčit ostatní, že moje řešení je nejlepší vyžaduje charisma a sociální dovednosti, tedy úplně jinou množinu dovedností a velmi často lidé obdaření první skupinou nemají tu druhou a naopak.
Ještě bych k tomuhle podotknul, že v ideální skupině jsou právě různé formy inteligence rovnoměrně zastoupeny a nestojí proti sobě, nýbrž fungují synergicky. Jelikož lidé sledují společný cíl a jsou na jedné lodi, mohou si dovolit skutečnou spolupráci :) Pochopitelně, psychopati v takové skupině nemají co dělat.
-
Ale ti 2 nejlepsi snad dokazou ostatnim vysvetlit vyhody nejakeho reseni, ne?
myslim, ze horsi reseni spise vznikne v prilis velkem tymu nez v mensim i kdyz je pomer chytrejsich a normalnich stejny.
Mám zkušenost, že ne. Pokud nechtějí, nejsou ochotní si vyslechnout tvé argumenty, a pouvažovat nad nimi, tak máš prostě smůlu.
-
Nespletli jste si termity? Nebyla to holografie? že by se 3D šéf promítal?
Tuhle jsem viděl, jak někdo na idnes psal články, že vědci přišli s novou technologií konoskopie a že umí lépe vyšetřit sřevo.
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora...
Ani bych nerekl, ze ti lide tak moc chteji byt nekym rizeni, jako spis nechteji vysedavat na schuzich a radeji neco udelat, co se dohodlo...
Nemyslim schodze. Myslim to, ze vetu ,,chlapci vymyslite" nevnimaju vsetci ako zodpovednost, doveru a priestor pre kreativitu ale ako nepresne zadanie. Alebo ,,chlapci dohodnite sa a spolu to spravte" vnimaju to ako nedostatok koordinacie. .....
toto sa mi stalo pred mesiacom.. pred dovolenkou som dve hodiny s dvoma kolegami (nejako nepriamo mi reportuju) preberal jeden problem 'XYZ' do detailov s tym ze nech sa na to pozru a pridu s nejakymi napadmi kym budem na dovolenke.
prisiel som z dovolenky a prva otazka od nich: 'a co spravime s tym 'XYZ ?'.
myslel som ze ma j*bne... ja som isiel na dovolenku pre to aby som mal pokoj od roboty a oni boli v office na to aby s niecim prisli a spolocne by sme dotiahli detaily
-
Moja skusenost so samoranizujucimi sa timami? Pre mna prekvapivo vela ludi chce, aby boli niekym riadeni. Chcu mat svoj komponent, jasne zadanie, klucove navrhove rozhodnutia dane zhora...
Ani bych nerekl, ze ti lide tak moc chteji byt nekym rizeni, jako spis nechteji vysedavat na schuzich a radeji neco udelat, co se dohodlo...
Nemyslim schodze. Myslim to, ze vetu ,,chlapci vymyslite" nevnimaju vsetci ako zodpovednost, doveru a priestor pre kreativitu ale ako nepresne zadanie. Alebo ,,chlapci dohodnite sa a spolu to spravte" vnimaju to ako nedostatok koordinacie. .....
toto sa mi stalo pred mesiacom.. pred dovolenkou som dve hodiny s dvoma kolegami (nejako nepriamo mi reportuju) preberal jeden problem 'XYZ' do detailov s tym ze nech sa na to pozru a pridu s nejakymi napadmi kym budem na dovolenke.
prisiel som z dovolenky a prva otazka od nich: 'a co spravime s tym 'XYZ ?'.
myslel som ze ma j*bne... ja som isiel na dovolenku pre to aby som mal pokoj od roboty a oni boli v office na to aby s niecim prisli a spolocne by sme dotiahli detaily
To jsi jim v pulce dovci mel napsat sms jak to vymysleli s tim xyz.
bys videl ten cvrkot.
-
To jsi jim v pulce dovci mel napsat sms jak to vymysleli s tim xyz.
bys videl ten cvrkot.
Nic takoveho, dovolena neni urcena k tomu, aby clovek popohanel kolegy. Probrat po, kdyz prijdou s "jak to udelame", zeptam se v klidu, jak to vymysleli a kdyz nemaji nic, dalsi schuzka hned druhy den rano, at si to jeste jednou rozmysli.
-
Pokud vsichni vi co je vystupem tymu, a je to zobrazeny nrjakym kanbanem, ze to kazdej muze videt a neni nic zatajovany, pak neni vubec treba vedeni. S vyjimkou krizovyho rizeni. Ale pro beznej provoz neni v takovym pripade vedeni potreba. Cilem je samozrejme postupne snizovat frekvenci krizovych pripadu tim ze se zvysuje kvalita vyroby.
Funguje to dobre v automobilkach, kde na to prisli pani z Toyoty. V softwaru to taky funguje, ale jen kdyz nekdo neni debil a neplete si role v takovy firme. Funguje to pokud je vyvojar branej jako manazer. Jako zamestnanec je povazovanej stroj (pocitac), kterymu manazer programator prirazuje praci pomoci programu.
Bohuzel ve vetsine firmach je to tak ze vyvojar je opice, co neco produkuje (idealne radky kodu, takze bloat) a manazer pak ten kdo musi tyhle neposedny opice hlidat.
-
Ale nemyslíte toto vlákno vážne, že nie? Ktokoľvek čo len s minimom skúseností musí predsa na prvý pohľad vidieť, že zaviesť do projektového riadenia vývoja sw tento výmysel z rozprávky, nemôže fungovať.
-
Tohle nikdy nefunguje v projektovém delivery (čili services), kde máte kontrakt se zákazníkem. Tam musí jasně fungovat vrstva, která se stará o account, o plánování, o koordinaci, o sync našich a zákaznických plánů apod.
Naopak v určitých startupech či R&D to fungovat, do určité úrovně, bude - ale dříve nebo později se ustanoví neformální autorita, která bude rozhodovat o tom, jak a co udělat (jako tech lead).
-
Jednomyselne rozhodnutie je blbost. U nas by hlavne juniornejsi kolegovia chceli vsetko prepisovat od zakladu. Dalsi by chceli pridat viac testov do aktualnej implementacie. Zakaznicki orientovani tlacia na novu funkcionalitu, dalsi chcu vylepsenie aktualnej funkcionality. Admini su za zjednodusenie rolloutov a securitaci by boli najradsej, keby sme pridavali dalsie urovne izolacie. Z financii su proti, lebo viac izolacie potrebuje viac vykonu a chceli by naopak zredukovat pocet serverov, ktore nie su lacne.
Kazdy ma dovody na svoj nazor a chcel by tu svoju vec riesit najskor. Kto rozhodne, co robit prve? Na to mame sefa.
-
Jednomyselne rozhodnutie je blbost. U nas by hlavne juniornejsi kolegovia chceli vsetko prepisovat od zakladu. Dalsi by chceli pridat viac testov do aktualnej implementacie. Zakaznicki orientovani tlacia na novu funkcionalitu, dalsi chcu vylepsenie aktualnej funkcionality. Admini su za zjednodusenie rolloutov a securitaci by boli najradsej, keby sme pridavali dalsie urovne izolacie. Z financii su proti, lebo viac izolacie potrebuje viac vykonu a chceli by naopak zredukovat pocet serverov, ktore nie su lacne.
Kazdy ma dovody na svoj nazor a chcel by tu svoju vec riesit najskor. Kto rozhodne, co robit prve? Na to mame sefa.
Pokud lidé sledují společný cíl, mohou se dohodnout sami. A klidně si mohou vybrat někoho, kdo bude dohlížet na celek, což ale nemusí být klasický „šéf“. Není to univerzální řešení, ale zrovna v oboru IT dost firem experimentuje s různými alternativními způsoby řízení - proč ne, pokud mají výsledky tak tomu fandím.