Jenom na okraj: ifconfig v jiných OS umí i "nové" věci jako víc adres nebo třeba nastavení WPA. Takže ten důvod, proč Linux zavedl ip není v tomhle, to je spíš důsledek než příčina.
Až na to, že
ifconfigy mezi různými OS jsou zcela různé a téměř kompletně nekompatibilní. Takže aby byla splněna podmínka, že ifconfig i v linuxu umí „nové věci“, stačí vytvořit symlink z
ip na
ifconfig. Co na tom, že se bude ovládat úplně jinak než starý
ifconfig, ve Windows se
ifconfig taky ovládá jinak než ten v Solarisu a ten zase jinak než ve FreeBSD.
Kdyby někde existoval standard, jak se má chovat ifconfig pro všechny moderní funkce TCP/IP stacku, asi bych byl za to, aby se používal. Ale pokud standardní
ifconfig zamrzl někde v osmdesátých letech a od té doby si do něj každý připisuje svá vendor-specific rozšíření, pak je lepší navrhnout to celé znovu a lépe, jako v případě
iproute2.