No, technicky vzato, to jestli je Lenin skutečně takový borec, jak se může z jeho projevu někdy zdát, netuším, ale alespoň tahle diskuze nutí člověka k zamyšlení. Bylo by velmi pěkné, kdyby to tak v životě vždy fungovalo, a je třeba přiznat že některé jeho příspěvky nezní úplně nerozumně. Nějakou tu vůli, odhodlání a odvahu člověk k životu potřebuje, a to že on to tady zvýrazňuje, tak nám jen nastavuje zrcadlo ve kterém vidíme svoji ubohost. Já třeba jsem už sice starý (je mi už 27) a ještě jsem nic nedokázal (kdo je ještě v tomto věku looser, nemá šanci dostat se mezi opravdovou elitu, viz. třeba Zuckerberg který je jen o rok starší), ale poslední dobou se snažím přemýšlet o svém životě. Co vlastně chci? A kdo jsem? Doposud jsem měl představu jasnou, jenom plnit svoje povinosti (škola atp.), vylézt ze školy, najít si práci a tak zůstat nadosmrti. Vidouce ve svém okolí jak důležité je neskončit dole mezi nezaměstnanou chátrou co dělá bordel, byl jsem celý život hnán STRACHEM z NEÚSPĚCHU. Ale teď to teda mám, mám práci, a trochu peněz, a rutinu. Nic víc v životě nemám, a hodně jsem toho posral.
Třeba jsem za celé mládí nebyl ani jednou na rande z holkou, na diskotéce (nebyly prachy), dodnes jsem panic, mám problém navazovat vztahy. A hlavně vůbec nemám představu, KDE najít nějaké rozumné ženy. Na začátku střední jsem si kdysi říkal, že to příjde nějak samo, ale nepřišlo, a holky utekly. Navíc mě to ani tehdy tak netankovalo, raději jsem seděl u počítače. Teprve asi poslední rok se mi něco začalo dít v hlavě a v kalhotech, když uvidím na ulici pěknou ženskou. To dřív vůbec nebylo. Jsem nadržený, ale nevím, jak k tomu přistoupit. A tady to asi chce tu odvahu, skočit do toho po hlavě, nebát se rizika.
Ale jak se odvážit, když celá má existence je ZALOŽENA na AVERZI K RIZIKU? Vždy jsem byl zbabělec, a toto jsem maskoval tím, že jsem se úmyslně vyhýbal situacím, kdy se má zbabělost projevuje. Ale teď jsem prostě mimo, protože NEVÍM, KDO JSEM. Asi trpím hebefrenní schizofrenií, nebo fakt nevím. Přemýšlím nad tím, že všechno co jsem je pouze to, co MÁM. Když se naučím nějaké znalosti, tak to není něco, co definuje moji osobnost, je to jen další MAJETEK. Vždy jsem si zakládal na tom, že jsem velmi skromný, ve smyslu že jsem netoužil po značkovém oblečení, mobilech, a jiných kokotinách. Ale ve skutečnosti jsem byl vždy velmi sobecký, protože jsem pro sebe chtěl všemožné znalosti. Ale přitom všem jsem zapoměl na SEBE, tedy v podstatě jsem se někdy od doby 14 let nezměnil, žádný pokrok jako ČLOVĚK, a když, tak leda k horšímu.
Ve snaze změnit svou osobnost jsem udělal ty největší kokotiny v životě, a teď se snažím dostat alespoň zpátky. Nejspíše jsem prodělal několik schizofrenních epizod, ale díky životnímu stylu který vedu zůstaly nepovšimnuty, což je jen dobře, protože kdyby mě hospitalizovali, tak by mi prášky dokurvily i tělo, které již tak začalo otravovat, napříkld pravidelnými žaludečními potížemi které mám již dva roky, do toho občas krvácení z konečníků, průjmy a zácpy, únava. Jsem totální troska, ale jedu dál. Trochu se to zlepšilo, dokonce už mě dva týdny nebolí břicho, asi to bude tím, že mě kámoši ze střední donutili chodit tři dny po horách včetně spaní pod širákem, trpěl jsem jak dobytek a ještě těď mám mozoly...
Proč to vlastně píšu? Asi proto že jsem v životě natolik osamělý, že trpím potřebou kňourat na internetovém fóru. Prosím litujte mě a mějte mě rádi. Béééé. Ne, jebu na všechnu, dneska jsem celý den chlastal, za své zkurvenosti si můžu sám. Možná kdyby mě někdo SPRÁVNĚ popostrčil když bylo třeba... ale to není ničí povinností. Není povinností vidoucích ukázat slepým směr, je chybou slepého když klopýtne. Neměl zkoušet chodit. Tak to dneska chodí.
Každopádně, když už tu máme ZEĎ NÁŘKŮ: Bůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů
204 Odpovědí
53524 Zhlédnutí