Linux využívá téměř všechnu volnou paměť jako cache. V ní jsou (jednoduše řečeno) data z disku, která se nedávno četla. Pokud je bude nějaká aplikace nebo systém potřebovat znovu, už se nemusí číst pomalu z disku, ale jsou k dispozici.
Pokud je ovšem volná paměť potřeba pro nějakou aplikaci, okamžitě se kus té cache uvolní a přidělí se jinam. Celý ten přístup je velmi chytrý: nemá smysl, aby volná paměť ležela ladem, když se dá využít na cache.
Tedy volné paměti je zhruba tolik, kolik ve výpisu příkazu free ukazují položky free + buffers + cached.