Nový systém pro vývoj softwaru

[Karmelos]

Tím pádem zastáváš ale pozici, že buď má pravdu věda anebo bible...

Tak jako soudný člověk pozná a rozlišuje pohádku od reality a tak k tomu bude přistupovat.  Bavit se jak moc je pravdivý svatý příběh věrozvěsta Giambattista Basile asi moc lidí nebude.

[Reklama]

[a6b]

Málokterá jiná teorie má tak nízkou úspěšnost predikce.

Výborný postřeh. Jakožto pro inženýra je pro mě zajímavé, že DNA je něco jako programovací jazyk, ovšem kolem je navíc rozsáhlý obslužný aparát, nězo jako ZIPovací mechanismus, interpret, oprava chyb přepisu atd... jako technik si nedokážu věrohodně přestavit, jak se to dalo nějak "samo" dohromady, přijde mi to jako slabé tvrzení. Biologové by se měli učit programovat aby lépe chápali, s čím pracují. A líp nám to dokázat - ať spustí simulaci, ze které nakonec vypadne nový programovací jazyk se vším okolo. Nasimulovat to s dnešním SW a HW nemůže být problém. Není třeba simulovat uhlík, vodík. Život přeci může být založen na čemkoliv jiném. Nasimulovat "přežití softwaru", to už existuje, to není vůbec problém. Jenže výsledky jsou slabé, spíš iterativní. Nic nového revolučního z toho nevzniklo a v reálné praxi se to nedá defacto použít.

mi zase pripada, ze pokud to vytvorila nekonecne moudra bytost, ze to udelala
dost humpolacky, teda i to mohl byt zamer, aby to nebylo dokonale.

mi se vice libi predstava evoluce, ze nejprve vznikly jednodussi samoreplikujick systemy, treba i na kremicitanovych substratech, pozdeji vznikl rna svet a pozdeji jeste lepsi dna svet. lidi dokazali k bazim a, t, g, c pridat i umele baze x, y a nejake bakterie je zakomponovaly do rna/dna.

[BoneFlute]

Tím pádem zastáváš ale pozici, že buď má pravdu věda anebo bible - bavím se o příkladu Metuzaléma. Protože nevím o tom, že by nějaký vědecký názor potvrzoval postupné zkracování života.

A stejně tak neexistuje podložená vědecká studie, která by dokazovala, že by se nezkracoval.

Tady je třeba si dát pozor na tvrdou vědu - která nikdy netvrdí, že něco nejde, a novinářskou vědu - která vesele prohlašuje, že je dokázáno, že A je pravda a B je lež.


Pro mě je vědecká metodika jeden z nejlepších vynálezů hned po ohni. Ale je třeba jí taky rozumět, aby člověk dokázal odhadnout její hranice.

Dále poznamenávám, že je rozdíl mezi Logikou a Vědou. Věda obvykle nepracuje se zázraky (z pochopitelných důvodů - jsou nepředvídatelné); zatímco Logika s nimi obecně nemá problém.

[BoneFlute]

To není dogma. To je postulát. Evoluční teorie je vědecká teorie, není založena na dogmatech. Z postulátů plynou logické důsledky a ty se dají experimentálně ověřovat, čímž se prověřuje vnitřní konzistence teorie, resp. její schopnost vysvětlovat pozorovatelnou realitu, optimálně i předpovídat její vývoj. Jinými slovy, o postulátech se a priori pochybuje, proto je prostřednictvím jejich pozorovatelných logických důsledků neustále prověřována hranice jejich platnosti.

Na dogmatech jsou založena náboženství, z dogmat mohou plynout důsledky, jež nemusejí být v souladu s realitou, nemusejí být ani konzistentní navzájem. O dogmatech se nikdy nepochybuje, pokud realita není v souladu s dogmaty, tak je to chyba reality, resp. toho, jak ji vnímáme či logicky interpretujeme. Schopnost vnitřně se ztotožnit s evidentním logickým rozporem se chápe jako síla víry - dogmatu věříte více než tomu, co vám říkají smysly a rozum. V podstatě jde o orwellovský doublethink - schopnost věřit dvěma vzájemně se vyvracejícím myšlenkám a nezbláznit se z toho. Věřící člověk je utvrzován v přesvědčení, že v tom spočívá síla jeho víry.

To s těmi dogmaty není tak jednoznačné - i ta náboženství se v historii vyvíjela a to co popisujete, odpovídá spíše úpadkové formě náboženství a víry (napříč církvemi). Množství myslitelů zastává názor, že víra není správná tehdy, když je neoblomná (dojde k ustrnutí názorů), ale naopak tehdy, když se chvěje (pochybnosti jsou součástí duchovní práce a vedou k vývoji člověka, protože se táže a ví, že toho moc neví). Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné, dále Martin Buber: Dvojí způsob víry. V judaismu se tento postoj projevuje zahrnutím diskuze a sporu do školní výuky (rámus jak v židovské škole), dále též využitím párového studia a nakonec i akceptací mnoha vysvětlení jedné otázky (talmud, kabala). Když se pak posuneme k obecné spiritualitě, jakou nalézáme třeba u toho Junga, tak ta je pak už zcela nedogmatické - právě nejistota a ztráta půdy pod nohama tam hrají důležitou roli. Takže míra dogmatismu je obecně docela důležitá metrika při hodnocení jakéhokoli světonázoru (a je jedno, zda vědeckého či spirituálního).

Já vnímám víru jako stupeň mezi nejistým a jistým.

Když mám pohovor, tak si třikrát zkontroluju, jestli mi tam ten autobus jede, jestli to stihnu a dorazím včas. A přesto nemám jistotu a věřím (sic), že to všechno vyjde.
Věřím (sic), že na konci měsíce dostanu peníze.
Věřím (sic), že moje srdce ještě pár let vydrží.
Věřím (sic) kamarádovi, že mu na mě záleží a manželce, že mě miluje.
Věřím (sic), že to jak vychovávám děti způsobí, že v dospělosti budou úspěšné a šťastné.
A úplně stejně věřím, že můj Stvořitel mi může a chce pomoct, a že to celé není blbost.

Je velice málo věcí, které v normálním běžném životě opravdu víme. Víra není nic specielního. Běžně s tím pracujeme každý každý den.

Samozřejmě abych mohl věřit, že má výchova dětí bude úspěšná, musím proto něco udělat, hodně přemýšlet, studovat, kritizovat. Ale furt je to víra. Stejně jako hodně přemýšlím, studuji a kritizuji Bibli.

[BoneFlute]

To není dogma.

Před nedávnem jsem objevil, že i má nejmilovanější vědecká oblast: teoretická fyzika má svá dogmata. Například (zatím jediný) zákon o zachování informace. Fyzici odmítají, že by se informace mohla ztratit, i když v praxi je to nefalsifikovatelné téměř všude. Fyzici ho přijímají jako princip, protože ho vyžaduje matematická struktura kvantové mechaniky - ale je to víra v konzistenci teorie, ne přímo ověřená empirická skutečnost.

[Reklama]

[peete]

mi zase pripada, ze pokud to vytvorila nekonecne moudra bytost, ze to udelala
dost humpolacky, teda i to mohl byt zamer, aby to nebylo dokonale.

Problem je lidska predstava dokonalosti. Clovek si mysli, ze moudra bytost by vyrobila cloveka, ktery by uzvedl 300 kg a byl by leskly a krasny jako novy iPhone. Jenze clovek neni bytost "dokonala" ale "vyoptimalizovana". Takze rukou dokazeme zvednou zaroven tezkou vec a zaroven s ni udelat neco velmi jemneho, treba zahrat na housle. Takovy univerzalni design ovsem vyzaduje kompromisy dane fyzikalnimi zakony (omezenimi matrixu, na kterem je postaven nas svet).

Dalsi veci muzou souviset s fenomenem svobodne vule. Mohli bychom se vsichni chovat krasne a slusne, ze by nam to bylo naprogramovano, ovsem pak bychom byli vlastne roboti.

Zajimave je, ze krestanska teologie tvrdi, ze jsme byli nasim vyrobcem zamerne pokazeni (tzv. "hrich") na zaklade toho, ze jsme se od nej jako lidstvo odpoutali (pribeh z Genesis). Jezis ma byt posel tohoto vyrobce, ktery nam ma pomoct opet navazat ztraceny kontakt.

[LacconePanda]

Lze nějak stručně shrnout, co daný "nový systém pro vývoj SW" má dělat a jak fungovat? Podle autora novomente 13 stránek vlákna soudím, že jde spíš o nějaké tahání rozumů/ alias anketu na nějaké populární téma.

Je to v něčem jiné než současné trend AI programování, Agenti, kteří programojou z programátora nebo vibe coding, které  omílají stránky lupa.cz každý den ? A astrturfing, jak firmy si pochvalují pořízení agentů, a oni vlastně jen už jenom dohlíží co kohorta AI agentů naprogramuje, otestuje, zdeployuje  ?

Přijde mi to jako hlavou proti zdi. Něco tradičního.´Ve světle Codex, Perpexity, Grok.

[Ondrej Nemecek]

Tím pádem zastáváš ale pozici, že buď má pravdu věda anebo bible...

Tak jako soudný člověk pozná a rozlišuje pohádku od reality a tak k tomu bude přistupovat.  Bavit se jak moc je pravdivý svatý příběh věrozvěsta Giambattista Basile asi moc lidí nebude.

Ano, soudný člověk pozná pohádku a stejně tak i rovinu, ve které je pravdivá (= jaké realitě odpovídá a v čem spočívá její význam pro běžný život). C G Jung, Louise von Franz, Erich Neumann a desítky dalších autorů. Jak už jsem vysvětloval, nejde zde o problém, zda mohla Karkulka vyskočit vlkovi fyzicky z břicha.

[Ondrej Nemecek]

To není dogma. To je postulát. Evoluční teorie je vědecká teorie, není založena na dogmatech. Z postulátů plynou logické důsledky a ty se dají experimentálně ověřovat, čímž se prověřuje vnitřní konzistence teorie, resp. její schopnost vysvětlovat pozorovatelnou realitu, optimálně i předpovídat její vývoj. Jinými slovy, o postulátech se a priori pochybuje, proto je prostřednictvím jejich pozorovatelných logických důsledků neustále prověřována hranice jejich platnosti.

Na dogmatech jsou založena náboženství, z dogmat mohou plynout důsledky, jež nemusejí být v souladu s realitou, nemusejí být ani konzistentní navzájem. O dogmatech se nikdy nepochybuje, pokud realita není v souladu s dogmaty, tak je to chyba reality, resp. toho, jak ji vnímáme či logicky interpretujeme. Schopnost vnitřně se ztotožnit s evidentním logickým rozporem se chápe jako síla víry - dogmatu věříte více než tomu, co vám říkají smysly a rozum. V podstatě jde o orwellovský doublethink - schopnost věřit dvěma vzájemně se vyvracejícím myšlenkám a nezbláznit se z toho. Věřící člověk je utvrzován v přesvědčení, že v tom spočívá síla jeho víry.

To s těmi dogmaty není tak jednoznačné - i ta náboženství se v historii vyvíjela a to co popisujete, odpovídá spíše úpadkové formě náboženství a víry (napříč církvemi). Množství myslitelů zastává názor, že víra není správná tehdy, když je neoblomná (dojde k ustrnutí názorů), ale naopak tehdy, když se chvěje (pochybnosti jsou součástí duchovní práce a vedou k vývoji člověka, protože se táže a ví, že toho moc neví). Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné, dále Martin Buber: Dvojí způsob víry. V judaismu se tento postoj projevuje zahrnutím diskuze a sporu do školní výuky (rámus jak v židovské škole), dále též využitím párového studia a nakonec i akceptací mnoha vysvětlení jedné otázky (talmud, kabala). Když se pak posuneme k obecné spiritualitě, jakou nalézáme třeba u toho Junga, tak ta je pak už zcela nedogmatické - právě nejistota a ztráta půdy pod nohama tam hrají důležitou roli. Takže míra dogmatismu je obecně docela důležitá metrika při hodnocení jakéhokoli světonázoru (a je jedno, zda vědeckého či spirituálního).

Já vnímám víru jako stupeň mezi nejistým a jistým.

Když mám pohovor, tak si třikrát zkontroluju, jestli mi tam ten autobus jede, jestli to stihnu a dorazím včas. A přesto nemám jistotu a věřím (sic), že to všechno vyjde.
Věřím (sic), že na konci měsíce dostanu peníze.
Věřím (sic), že moje srdce ještě pár let vydrží.
Věřím (sic) kamarádovi, že mu na mě záleží a manželce, že mě miluje.
Věřím (sic), že to jak vychovávám děti způsobí, že v dospělosti budou úspěšné a šťastné.
A úplně stejně věřím, že můj Stvořitel mi může a chce pomoct, a že to celé není blbost.

Je velice málo věcí, které v normálním běžném životě opravdu víme. Víra není nic specielního. Běžně s tím pracujeme každý každý den.

Samozřejmě abych mohl věřit, že má výchova dětí bude úspěšná, musím proto něco udělat, hodně přemýšlet, studovat, kritizovat. Ale furt je to víra. Stejně jako hodně přemýšlím, studuji a kritizuji Bibli.

V teologickém nebo hlubinně psychologickém významu je podle mě víra mnohem zásadnější fenomén, než pouhý předpoklad, že se věci budoucí budou vyvíjet známým či kýženým směrem. Viz Martin Buber, C. G. Jung (včetně jejich polemiky).

[a6b]

V teologickém nebo hlubinně psychologickém významu je podle mě víra mnohem zásadnější fenomén, než pouhý předpoklad, že se věci budoucí budou vyvíjet známým či kýženým směrem. Viz Martin Buber, C. G. Jung (včetně jejich polemiky).

ja tipuju, ze at uz z evolucniho nebo nabozenskeho hlediska, ze schopnost viry je dana schopnosti milovat.
ze dokazeme milovat nade vse realneho chybujiciho cloveka a tak k tomu je i dalsi varianta, schopnost milovat boha.

[Ondrej Nemecek]

V teologickém nebo hlubinně psychologickém významu je podle mě víra mnohem zásadnější fenomén, než pouhý předpoklad, že se věci budoucí budou vyvíjet známým či kýženým směrem. Viz Martin Buber, C. G. Jung (včetně jejich polemiky).

ja tipuju, ze at uz z evolucniho nebo nabozenskeho hlediska, ze schopnost viry je dana schopnosti milovat.
ze dokazeme milovat nade vse realneho chybujiciho cloveka a tak k tomu je i dalsi varianta, schopnost milovat boha.

Vidím to stejně. Milovat a být věrný lidem i Bohu (tedy vztah horizontálně i vertikálně - což tvoří ten kříž).

[Jožka Niemand]

To není dogma.

Před nedávnem jsem objevil, že i má nejmilovanější vědecká oblast: teoretická fyzika má svá dogmata. Například (zatím jediný) zákon o zachování informace. Fyzici odmítají, že by se informace mohla ztratit, i když v praxi je to nefalsifikovatelné téměř všude. Fyzici ho přijímají jako princip, protože ho vyžaduje matematická struktura kvantové mechaniky - ale je to víra v konzistenci teorie, ne přímo ověřená empirická skutečnost.

Vy stále jako byste nechápal rozdíl mezi náboženským dogmatem a vědeckým postulátem (a.k.a. axiomem, a.k.a. principem).
Celá současná kvantová teorie je spíše modelem než teorií, snad každý, kdo se jí zabýval s kým jsem měl tu čest, mě nevyjímaje, byl vždy přesvědčen o tom, že někdy v budoucnu bude velmi radikálně a zgruntu přebudována. Ale zatím nic lepšího na popis mikrosvěta nemáme. Proto jestli současná kvantovka ke své konzistenci vyžaduje zákon zachování informace, tak klidně, ale neznamená to vůbec nic. Zvláště, když to plyne z jevů, které jsou mimo meze platnosti této teorie (černé díry, kosmická měřítka...). Rozhodně nejde o žádné dogma. Na současnou kvantovku jakožto definitivní věc by nedal hlavu na špalek snad žádný fyzik, který je alespoň trochu při smyslech.

[BoneFlute]

V teologickém nebo hlubinně psychologickém významu je podle mě víra mnohem zásadnější fenomén, než pouhý předpoklad, že se věci budoucí budou vyvíjet známým či kýženým směrem. Viz Martin Buber, C. G. Jung (včetně jejich polemiky).

V pořádku, naprosto nesouhlasím. Zde asi uzavřít.

ja tipuju, ze at uz z evolucniho nebo nabozenskeho hlediska, ze schopnost viry je dana schopnosti milovat.
ze dokazeme milovat nade vse realneho chybujiciho cloveka a tak k tomu je i dalsi varianta, schopnost milovat boha.

Nedává mi to smysl, ale ok.

btw: Možná víte: Schopnost milovat je úzce svázána se svobodnou vůlí. Aby někdo mohl milovat musí mít svobodnou vůli.

To není dogma.

Před nedávnem jsem objevil, že i má nejmilovanější vědecká oblast: teoretická fyzika má svá dogmata. Například (zatím jediný) zákon o zachování informace. Fyzici odmítají, že by se informace mohla ztratit, i když v praxi je to nefalsifikovatelné téměř všude. Fyzici ho přijímají jako princip, protože ho vyžaduje matematická struktura kvantové mechaniky - ale je to víra v konzistenci teorie, ne přímo ověřená empirická skutečnost.

Vy stále jako byste nechápal rozdíl mezi náboženským dogmatem a vědeckým postulátem (a.k.a. axiomem, a.k.a. principem).
Celá současná kvantová teorie je spíše modelem než teorií, snad každý, kdo se jí zabýval s kým jsem měl tu čest, mě nevyjímaje, byl vždy přesvědčen o tom, že někdy v budoucnu bude velmi radikálně a zgruntu přebudována. Ale zatím nic lepšího na popis mikrosvěta nemáme. Proto jestli současná kvantovka ke své konzistenci vyžaduje zákon zachování informace, tak klidně, ale neznamená to vůbec nic. Zvláště, když to plyne z jevů, které jsou mimo meze platnosti této teorie (černé díry, kosmická měřítka...). Rozhodně nejde o žádné dogma. Na současnou kvantovku jakožto definitivní věc by nedal hlavu na špalek snad žádný fyzik, který je alespoň trochu při smyslech.

Ale já to chápu velmi dobře. Jenže není všechno jenom náboženské dogma. Jsou i vědecká dogmata, a o nich se zde víc neodvažuji šířit, protože víme jak to s dogmaty funguje. Stačí se podívat do historie (geocentrismus, flogiston, éter, samoplození, Galén, Semmelwels).

To co jsem uváděl jako příklad není axiom ani princip a už vůbec vědecký postulát, protože to porušuje vědeckou metodiku. Můžete uvést, kde se mýlím, ale zatím sklouzáváte právě do těch dogmat.

Pro pořádek, kvantovka je samozřejmě cajk. Na ní není nic špatného, protože odpovídá, alespoň z větší části pozorování.

Věda jako obor je výborná v boji s dogmaty. Ale lidé jsou nápadití a vymýšlejí další a další a statečně se za ně bijí. A věda je jen tak silná jak silné osobnosti jsou vědci (což není níc moc).

Jedno z dogmat, které tu vesele rezonuje je, že každý věřící je hlupák, a víra je automaticky náboženské dogma. Což je nejenom nesmysl, ale navíc logickej bordel.

[Honzan .]

Snažím se vytvořit systém (nikoliv operační) a jeho frontend, který by umožňoval velice rychlý vývoj aplikací.

Na rychlý vývoj malých až středních desktopových aplikací byl dlouhou dobu jednou z nejlepších platforem (a současně Rapid Aplication Development prostředím) MS Access.

Většina lidi to neví, ale Msaccess není databáze, ale právě vývojové a běhové prostředí.

V jednoduchosti a  rychlosti nahozeni prototypu se tomu skoro nic nevyrovnalo.
Samozřejmě zaměření je spíše na aplikace stavěné nad db (na grafický program by to bylo nevhodné). A spíše jedno uživatelské nebo pro málo lidí.

A samozřejmě: jen nad OS Windows.

Pro ostatní OS je tu Libreoffice Base.

To si nemyslím, že je úplně dospělá platforma na aplikace v produkční kvalitě

[Karmelos]

Jedno z dogmat, které tu vesele rezonuje je, že každý věřící je hlupák, a víra je automaticky náboženské dogma. Což je nejenom nesmysl, ale navíc logickej bordel.

Už jsem do toho nechtěl vstupovat, protože to je jak házet perly na stěnu, ale musím, protože nic takového netvrdím ani nerezonuju.
Víra, tedy něčemu věřit, respektive mít nějakou vnitřní jistotu, že to že tady jsem má nějaký smysl, je podle mě základní lidská potřeba. Tuhle potřebu si asi téměř každý nějak potřebuje uspokojit. Tato "potřeba", pud, se u člověka vyvinul. Člověk s vědomím že jeho existence má nějaký (vyšší) smysl byl úspěšnější a snažil se víc, než ten co jenom přežíval.
Potud co je to víra a proč je tak mocná.

A náboženství. To je samo o sobě dogma. Protože v reálném světě nic jako bůh, tedy někdo kdo má o jakéhokoliv konkrétního tvora zájem a nějak mu "pomáhá" (ve smyslu nábožensko-reálném) neexistuje. není pro to žádný důvod. Můžeme polemizovat o bohu jako stvořiteli, tedy například někomu kdo stvořil vesmír, respektive tu realitu co v ní žijeme (klidně to může být simulace, že?) ale tam to asi tak končí.

Božstva obecně krásně zapadají a dají se naroubovat na tu niterní potřebu člověka něčemu věřit. A nějaký chytrý člověk vymyslel, že když lidem nakuká  že existuje něco co nijak nedokážou vidět, že existuje "někdo" kdo se o  ně "zajímá", lidi jsou víc v pohodě a dělají více ochotně co se jim řekne, protože to je důležité pro přežití člověka jako skupiny. Zrovna tak když někdo neví jak má žít, nabídl i návod jak se chovat k sobě, k ostatním. Pro skupinu bylo výhodné se podle těch zásad chovat, protože to zaručovalo větší šanci na přežití. Tohle funguje pořád stejně až do dnešních dnů, na náboženství  a skupinovému vyznávání jsou založené a existují celé státy. Ale pořád je to tak že to náboženství řídí konkrétní lidé a využívají ho, aby pomocí víry ovládali celé komunity. Tohle se za ta tisíciletí docela dost vychytalo a vybrousilo k dokonalosti.

Tohle moderní a moderně-vědecky vzdělaný člověk ví.  A k víře se uchyluje tehdy, když si není jistý sám sebou, chybí mu vůle něco dokončit, posunout, něco ho trápí a jeho víra v sebe sama, ve vědu a tak podobně, nefunguje.  Samozřejmě ví, že nic jako bůh ho neslyší, ani mu de facto nijak nepomůže, ale lhaním sám sobě si dodá jistotu a sebevědomí, že to co dělá má nějaký smysl i v případě, že to nikdo jiný nedokáže pochopit nebo ocenit. Což pomáhá v těžkých chvílích života.

Nemoderní hlupák bude tvrdit že bůh existuje a basta.

Asi tak.