Existuje jen jeden nejvyšší vládce, lídr a hybatel.
Mýlíš se, je nás mnoho... a soudíme sami sebe 
pamatuj bez zla by nebylo dobro, nebo chceš-li: není dobro ani zlo - vše je jen úhel pohledu (vědecky: bez pozorovatele není inerciální soustavy)
Těch více jak 8 miliard lidí mění budoucnost jen ve dvou směrech: dobro nebo zlo. To jak vypadá dobro anebo zlo pak tvoří Bůh, a to s předstihem přesně jeden krok. Tento krok nemá měřitelnou časovou délku. Bůh je prostě jeden krok před vším tvorstvem. A člověk je jen pozorovatel a rozhoduje se buď pro dobro nebo pro zlo.
A je to Bůh, kdo má poslední slovo.
V tom tkví právě omyl lidí, kteří si myslí, že mohou měnit to, jak budoucnost bude vypadat. Bude vypadat tak, jak ji vytvoří Bůh.
To zní dost fundamentalisticky. Proč by tu potom člověk byl, když by si Bůh vystačil sám? Mnohem zajímavější mi přijdou směry, které popisují situaci člověka jako spojení protikladného "jsi prach a v prach se obrátíš" a "každý člověk v sobě nosí Boží jiskru". To přináší mnohem dynamičtější pojetí dobra a zla. Ostatně i v běžném životě zažíváme situace, kdy události, které vnímáme zprvu jako nepříznivé (zlo) s odstupem hodnotíme jako příznivé (dobro). Tento posun typicky závisí na tom, jak se k situaci postavíme. Náš postoj představuje tvůrčí akt, kterým máme šanci ze zla kreativně vytvořit dobro (nebo opačně). Touto dílčí svobodou člověka ve vztahu k dobru a zlu Stvořitel sám prozkoumává možnosti stvoření, neboť tyto nebyly zprvu zjevné (v prapočátku byly přítomné pouze latentně). Zlo tím dostává své opodstatnění (slouží vývoji) a vývoj světa není za předem určený - záleží do značné míry právě na lidech. Myslím, že toto nahlížení lépe odpovídá denní realitě a je přímou protitezí Tvého "je omyl, když si lidé myslí, že mohou měnit to, jak bude budoucnost vypadat".
Bůh stvořil člověka k obrazu svému. To je samo o sobě obtížně vysvětlitelná otázka. Ale pokusím se. Bůh je Láska. Lásku nelze vědecky dokázat, lze ji pouze cítit. Pokud cítíme Lásku, cítíme Boha. Jestliže Bůh stvořil člověka na svůj obraz, stvořil ho pro Lásku (dobro). Za druhé, Bůh je tvůrce. Člověk je tedy také tvořivý.
Bůh stvořil nejprve realitu a pak do této reality stvořil člověka, aby v ní žil a staral se o ní. Realitu si je možno představit jako hřiště. Člověk si v tom hřišti hraje, rozuměj tvoří. Tato realita má svá pravidla (většina lidí jim říká: přírodní zákony). A člověk tvoří v mezích těchto pravidel.
Někteří lidé zastávají názor, že jsou jen jako loutky s nitkami, za které Bůh tahá. Není tomu tak. A není tomu tak ani když tvrdím, že člověk se může jen rozhodnout mezi dvěma směry: dobro nebo zlo. Člověk totiž žije přítomným okamžikem, ne budoucností a ne minulostí. A v přítomném okamžiku se neustále rozhoduje, jestli řekne Bohu ANO, nebo jestli řekne Bohu NE. A jelikož je Bůh Láska, a miluje svoje stvoření (realitu a především člověka), pak člověk říká ANO nebo NE Lásce.
Bůh nám dává každý den Lásku (Boží Milosrdenství) ukrytou v realitě, kterou neustále tvoří o krok napřed. Člověk tuto Lásku vnímá a rozhoduje se: buď tuto Lásku přijme (ANO) nebo nepřijme (NE). A tak se vlastně rozhoduje o tom, jestli se bude přibližovat k Bohu (Lásce), nebo půjde od Boha na druhou stranu (do nelásky) kterou představuje temné podsvětí.
Bůh dal tuto možnost rozhodování každému člověku. Takže v přítomnosti se více jak 8 miliard lidí rozhoduje tak, jak jsem popsal výše. A Bůh tato rozhodnutí nejen respektuje, ale na jejich základě tvoří budoucnost, tedy jestli bude dobře (třeba mír), nebo zle (třeba války).
165 Odpovědí
37067 Zhlédnutí