Ale ono to bylo smysluplné, ty materiály byly velice kvalitní. Akorát tedy byly pro BSc, takže se nešlo tak do hloubky, možná právě v tom je zakopán pes (?).
Předpokládal jsem že se to protáhne, tak jsem to nechal na večer. Uvedu zde svůj pohled na problém, nemusí být správný.
Když omezím kvantovou mechaniku zdola na platnost Schrödingerovy (bezčasové) rovnice a shora jak bývá zvykem na Newtonovu mechaniku, tj. jednočásticový problém (bez interakce), dostanu dobrý model, který řeší jistou třídu problémů a umí předpovědět třeba nulové kmity harmonického oscilátoru nebo vodíkový atom s nulovým orbitálním momentem hybnosti, které dřívější Bohrův model neuměl. Když odhlédnu od komplexní vlnové funkce, která pro výsledek ani není potřebná, mám dobrý nástroj pro výpočty a je to celkem smysluplné.
Ta Schrödingerova rovnice nespadla z nebe, později se ukázalo, že je pouze nutné definovat pár předpokladů a z nich jí lze celkem snadno odvodit. Pokud zůstaneme zatím jen u původní Schrödingerovy souřadnicové reprezentace a definujeme, že komutační relace mezi souřadnicí a jí přidruženou hybností je rovna jisté komplexní konstantě, pak lze ukázat, že ta Schrödingerova rovnice je vlastně jen výraz pro výpočet vlastních hodnot celkové energie systému (resp. Hamiltoniánu). Až potud to dává celkem smysl, pokud výchozí předpoklady považujeme za dané - něco jako axiomy v matematice.
Jenže. Ty komutační relace lze dost zobecnit a odpovídají pak Poissonovým závorkám z teoretické mechaniky (princip korespondence), zavedení Hilbertova prostoru ukáže, že reprezentace pozorovatelných není zdaleka jednoznačná. Pak se ovšem problém stává hodně komplexním, začne se mluvit o Heisenbergově maticové mechanice, zavádějí se kreační a anihilační operátory pro výpočet bez volby reprezentace, časový vývoj vlnové funkce a celý problém se stává nepřehledným a tedy obtížně pochopitelným. Nevím jak se z toho dá vynechat hamiltonián a Poissonovy závorky, asi to jde, ale dost pochybuji, že to učiní výklad jednodušším. A protože i fyzici jsou líní, zamotají do toho ještě Diracovu symboliku a jak bývá zvykem pro zmatení nepřítele začnou s tím obecným a postupují ke konkrétnímu.
A to vůbec nezmiňuji omezení shora, které se dá rozšířit na speciální relativitu, začnou se objevovat nové částice a interakce, musíte řešit problémy mnoha částic atd. To je mimo rámec probíraný na technice jako je FEL.