Obcas sa desim toho, ked vidim, ze niekto si v arduine robi ovladanie kurenia, alebo projekty, kde zlyhanie moze mat fatalne nasledky.
Tak přiznávám bez mučení, tohle se týká i mě. Ale na svojí obranu musím podotknout, že maximální představitelná škoda, kterou je to hypoteticky schopné bez obsluhy napáchat, je vyplácání asi dvou kubíků vody z vodovodu přes vychlazovací smyčku, kterou ale ovládá mechanický termostatický ventil a tedy mimo dosah nespolehlivé čínské kopie.
Z čeho naopak mám (časem) strach je řídit tím IGBT na indukční pícku, to bude asi dost často barák bez proudu ;-)
Arduino (Wiring) je od začátku určeno pro umělce, kteří chtějí rozblikat/rozhýbat svoje výtvory, aniž by se při tom museli zbytečně něco učit. To neučení je naopak jeden z explicitních cílů a dodnes je to v projektu vidět,
Díky, takhle natvrdo řečeno mi to najednou zapadá do sebe a dává to smysl.
Bohužel asi je to asi dneska trend. Když jsem začínal, tak třeba k Atari bylo dost příruček (které jsme pokoutně kopírovali kde to šlo), ale třeba pro audio to začínalo vysvětlením funkce (Pokey, 4 kanály, děličky, posuvné registry) a pak popis jednotlivých registrů a pár jednoduchých příkladů.
Dnešní ekvivalent (a bohužel i to, co se učí děti) je "připoj na tyhle kolíky v DIN repráček a napiš v BASICu příkaz SOUND 100,20,5". A pochopit, co je za tím (a že zatím je něco netriviálního, s čím je potřeba počítat, počínaje spotřebou DS1820 při samplování, přes možnosti SPI/1w/I2C, jak reálně funguje vykreslování einku, že do toho serva jde PWM, že u toho ultrazvuku počítám dobu, než se vrátí echo apod.) se moc nenosí, a když to člověka už zajímá, musí to složitě hledat.
Jako za mě jednoznačně malé bezvýznamné plus za referenci Atmelu. Zato Waveshare by zasloužilo...