...
Pro někoho jsem naposledy pracoval ještě ve škole, od učňáku, přes průmyslovku až po FEL. Vlastně už na FEL jsem začínal dělat výhradně sám pro sebe a tak to pokračuje téměř 20 let. Čili nemohu být obviněn z rabování vlastního adresáře. Možná to zní divně, ale obyčejný telefon je stále efektivní, rychlou a jednoduchou formou komunikace, díky které se domluvím s každým, protože pokud mám mluvit s konkrétním člověkem na stavbě (pošlou číslo, ať se domluvíme přímo), tak je logické, že nemá čas na pomalou a neefektivní mailovou komunikaci. V takovém PRE, EON ... běžná praxe, že se člověk musí domluvit s konkrétním vedoucím party. No a protože se denně musím domluvit a XYZ lidmi, tak se mi přirozeně čísla kupí, neboť není dne, kdy by mi neposílali číslo na konkrétního člověka, se kterým se máme domluvit takříkajíc přímo a na místě. Je úplně běžné, že mi zavolá projektant, investor a pošle mi číslo na konkrétního člověka, se kterým se mám domluvit např.: na umístění svorkovnic. Běžná praxe. Mezi projektovým plánem a realitou zeje propast, pro jejíž překonání se uskuteční desítky až stovky hovorů, proto není divu, že se v adresáři nachází polovina lidí ze stavebních firem, velkoobchodů a distribuční sítě. Bez nadsázky, prostě to tak je a přes snahu udržovat adresář aktuální, neustále bobtná. Používáme ho všichni, jde o firemní adresář, byť pro malou firmu.
Jedinou záhadou zůstává, kde jste přišel na ty maily. Vlastně maily si měním s projektanty, zadavateli a velkoobchody (dodavatelé materiálu), s většinou lidí ovšem mluvím telefonem.
"Dá se vypnout" a "dá se často" ... právě v tom je ten problém.