Ještě mě napadá elegantní synchronizace, kdyby tam nebylo NTFS, ale Btrfs: přes btrfs send/receive. Ideálně v kombinaci se snapshotem: Uděláš read-only snapshot (aby se syncoval jakž takž konzistentní stav), na zdrojovém disku rsync send, na cílovém rsync receive, přenesou se jen změny od posledního syncu, smažeš snapshot.
Ale jak říkají už předešlí, je to blbost to dělat, když přesně na to tu máme RAID1.
Ano, kdyby se ta data měla synchronizovat „jednou za čas“ (ne přes RAID 1), je podle mne btrfs a send/recive ideální řešení – pokud v tom NASu může btrfs použít.
Jinak pokud budou oba disky v NASu neustále, je podle mne RAID1 nejlepší řešení. Postará se o to přímo NAS, nehrozí, že nějaké vaše skripty selžou. Stejně byste tou občasnou synchronizací nic neušetřil – stejně NAS nastartuje oba disky.
Pokud je ten záložní disk externí a chcete ho připojovat jenom občas (abyste minimalizoval riziko, že třeba nějaký elektrický výboj odpálí oba disky najednou), pak dává smysl použít tu synchronizaci. A pak bych volil to btrfs send/receive, pokud je to možné – tím se přenesou opravdu jenom ty bloky, které byly změněné. Takže se třeba nebudou kopírovat ani přejmenované soubory (jen se změní jejich název) nebo části souborů, které se nezměnily.
Obecně rsync je vhodný hlavně na přenos dat po síti (když je síť výrazně pomalejší, než disky). Při lokálním přenosu toho rsync nedokáže ušetřit zdaleka tolik, protože stejně musí zjistit, co se vlastně změnilo, a to nezjistí bez přečtení alespoň metadat.
16 Odpovědí
3870 Zhlédnutí