Jinak co jde o princip měření u běžných multimetrů, tak ve většině případů se používá buzení konstantním proudem a pak se měří úbytek napětí. Tomu nasvědčuje to, že se odpor měří na stejných svorkách jako napětí a ne na proudových. Důvodem je, že závislost napětí U = R*I je přímo úměrná hledanému R, což se jednodušeji počítá
Ubytok napatia na rezistore nemoze byt vacsi ako napajacie napatie zdroja prudu. Pri velkych hodnotach rezistoru by musel prudovy zdroj dodavat velmi maly prud a jeho vnutorny odpor by bol prilis velky, co by vypocet skomplikovalo viac.
a taky se nemění počet LSB na jednotku odporu přes rozsah měření (šum, chyby
V multimetroch sa pouziva integracny prevodnik, je pomalsi ale ovela presnejsi. LSB suvisi s aproximacnym registrom kompenzacneho prevodniku, ktory je menej presny ale rychly, pouziva sa v digitalnych osciloskopoch.
Jak souvisí malý proud a velký vnitřní odpor zdroje proudu se složitostí výpočtu?
Reálná zapojení se zdrojem proudu třeba zde:
https://www.ti.com/lit/pdf/snoa592https://file.yizimg.com/327204/2009111205044857.pdfAno vypadá to, že referenční rezistor a zdroj napětí se také používá. Rychlým hledáním vidím, že tuto metodu má v oblibě například Fluke.
Nevím proč do toho pořád montujete integrační převodník? Integrační převodník samozřejmě naměřenou hodnotu interně reprezentuje jako binární číslo, které je výstupem čítače, jenž měří čas. Ano u multimetrů se spíše hovoří o nejmenším digitu (viz specifikace přesnosti) než o LSB, ale pořád je to jedno a to samé .. nejmenší rozlišitelná jednotka.
17 Odpovědí
5787 Zhlédnutí