Jestli se to vyplatí, to asi nespočítám... ale k technické stránce věci:
Je zajímavé, že má UPSka vstup na externí baterii - to se často nevidí. V této souvislosti by mě zajímalo, jestli má měniče uvnitř tepelně stavěné na trvalý provoz (vs. na 10 minut jednou za půl roku).
Pokud byste vzal normální UPSku a připojil k ní velkou baterku (vyvedl si kabely ven), tak riskujete, že pokud ji zatížíte na vyšší desítky procent po neomezenou dobu, může zahořet :-) Dost UPSek nemá ani ventilátor, některé mají,
některé mají na ventilátor "přípravu".
Jak psal pan Šilhavý, že UPSka nebude mít stavěný nabíjecí obvod na velkou baterku...
Ono nejde o to, že by velká baterka "z nabíječky žrala víc a tím ji přetížila" - baterka si prostě vezme, kolik proudu jí nabíječka pošle. Osobně spíš vnímám jako problém "střídu nabíjecího cyklu" = aby nabíjecí část UPS svým proudem stíhala v cyklu s časovou střídou 66% doplnit do baterie energii, kterou si zátěž=rack vysosá v době mimo nízký tarif.
Dimenzovat v takhle krutém cyklickém provozu baterku přesně na potřebnou kapacitu, to mi přijde krátkozraké. I kdybyste uvažoval jeden cyklus s 8h "zálohou" denně, tzn. počítal byste 8 hodin provozu. Ona kapacita baterek se udává od abs.maxima do abs.minima (práh pro odpojení ochranou proti nadměrnému vybití) což je obecně dost optimistický údaj - jednak kapacita stárnutím baterky ubývá, druhak 100% hluboký cyklus nedělá dobře ani trakčním olověným baterkám (ani autobaterkám).
Pokud by mi šlo o životnost baterií (a účinnost cyklu), asi bych koukal po nějakém Lithiu a využíval bych z něj naschvál tak 20% kapacity :-/ tzn. sehnat nabíječ, kde půjde nastavit cílové nabíjecí napětí podle sebe (= snížit oproti maximu). Tuším se tu už několikrát probírala teorie, jaké napětí a hloubka cyklu dělá LiIonkám dobře...
Ať už lithium nebo olovo, spíš než po počítačových UPS bych možná koukal po "staničních nabíječích". Z místních výrobců Axima, NES, BKE. Z tohoto hardwaru se totiž staví velké bateriové zdroje v datacentrech a původně v tlf. ústřednách.
Přemejšlím, jak moc je problém zrovna s účinníkem. Pokud v tom racku většinu odběru tvoří počítačové zdroje s aktivním PFC, tak by ta zátěž měla mít účinník jako fík. K tomu střídač s čistým sínusem a ta sínusová 230V pornografie bude dokonalá.
Ale jak správně říkáte, ten správný punk je napájet počítač rovnou stejnosměrem. Přesněji řečeno, 48V je spíš nostalgické retro - ale třeba 12V hladina je naopak ten správný zelený grass-roots radikalismus. Až na to, že silnější nabíječe (vyšší stovky W a výš) začínají tuším na 24V. Protože na 12V ty dráty a ztráty vycházejí tlusté.
Opačný extrém je stejnosměr mezi 100 a 220 V. Toto je k vidění třeba v energetice, v trafačkách/rozvodnách.
Chce to speciální variantu jističů a problém je, že tohle napětí když kopne, tak nepustí. (U střídaviny je přece jenom aspoň nějaká šance.) I dobrá zpráva by se našla: přestože to výrobci ATX zdrojů přiznávají spíš vzácně, realita je taková, že snad každý zdroj s aktivním PFC a full-range AC vstupem (100-240V) reálně pojede i na stejnosměr v rozsahu cca 100-350V.
Dají se koupit ATX napájecí zdroje standardního formátu PS/2 se vstupem 24 nebo 48 V ss. (I v některých dalších divnějších formátech.) Není to levná sranda - řádově v tisících Kč. Pokud máte nějaký 1U nebo 2U server tak do něj asi "svůj" stejnosměrný zdroj neseženete - ale do nějaké skládačky s PS/2 zdrojem poměrně snadno.
Do úsporného počítače by patrně stačilo PicoPSU. To je malá destička s ATX konektorem, která pustí 12V skrz, a dovyrobí větve +5V a +3.3V (se skromnou zatížitelností). Dělá se tuším i varianta se širším rozsahem vstupu, cca do 24V = musí snižovat i na 12 V.
Pustit si do počítače přímo bateriové napětí "12V" (reálně v rozsahu 10-14.5 V) teoreticky může zafungovat.
Přímo z 12V dneska na motherboardu už žádná logika neběží, jenom snižující point-of-load měniče pro různé bloky - a tyhle měniče mívají širší rozsah vstupu. Problém by mohl nastat, pokud by deska obsahovala nějakou přepěťovou ochranu (zenerku / transil) třeba na 13 Voltech - opět by patrně unikl dým. Nebo pokud by si BIOS hlídal napětí softwarově podle health monitoru (mimo meze by nemusel projít POSTem.) A třeba PicoPSU obsahuje tuším elektronický hlídač s poměrně úzkým rozmezím - technicky možná i zbytečně, ale baterka se do toho rozmezí nevejde. A pak je tu obecný problém, že kdyby baterka ztratila kapacitu, a nabíječka by nebyla regulací řádně oříznuta někde na 14.5 V, mohlo by dojít i na skutečně smrtelné přepětí (cokoli nad 15 V je nejspíš na druhém břehu). Jo a možná bych se trochu bál o 3.5" disky - tam sice taky 12V větev napájí jenom pohon motoru, logiku těžko, ale neznám podrobnosti a byl bych opatrný.
A pak společná zem v objektu a vedení té 12V siloviny na vzdálenost kratší než nulovou = úbytky na vedení (i zemním) při těch proudech apod. Mimochodem - i bezpečný malý stejnosměr je třeba
jistit, nejlíp selektivně per spotřebič. Protože to sice nekope, ale baterka do zkratu snadno taví izolaci na drátech...