Mám to chápat tak, že prodej druhotného OEM SW, kterých je plný internet (mj. i reklamy zde na Rootu) považuješ za nelegální?
O otm už se tu diskutovalo mnohokrát. Záleží na tom, co přesně se prodává – ti prodejci druhotného softwaru kolem toho většinou docela mlží. Nicméně pokud to někdo dělá ve velkém, rozhodně neprodává licence, které už někde byly nainstalované. Byly by pak problémy s aktivací, těžko by sehnali originální balení atd. Takže to, co se takhle prodává, většinou bývají OEM licence, které nikde nainstalované nebyly. To ještě neznamená, že to musí být legální, ale bude to jiný případ, než to, na co se ptáte.
Vzal by je právě z toho soudního rozhodnutí ESD (UsedSoft vs Oracle).
Soud nemůže nikomu přidat licenci, to může udělat buď autor nebo zákon. To rozhodnutí ESD bylo o něčem jiném – odvodilo, že vyčerpání práv se vztahuje i na elektronické licence, ne jen na licence šířené spolu s hmotným vyjádřením autorského díla. Podle toho rozhodnutí ESD můžete OEM licenci prodat, ale podmínky licence zůstávají zachovány – tj. licence se vztahuje jen na zařízení, se kterým byla licence poprvé prodána. Nebo-li to rozhodnutí ESD říká, že můžete spolu s svým starým počítačem prodat i OEM licenci na Windows (i to by se vám někdo mohl pokusit licenční smlouvou zakázat, a dříve se to pokud vím dělo), nikoli to, že můžete licenci od zařízení oddělit.
že licenční právo je vyčerpáno u prvního prodeje. Pak nositel práv ztrácí všechna práva nad licencí.
Tohle asi spousta lidí chápe špatně – autor ztrácí práva nad tou jednou konkrétní licencí (my bychom řekli přesněji „licenční smlouvou“), kterou kdysi prodal. Neztrácí práva nad licencováním programu jako takového. Tedy když je v té licenční smlouvě napsáno, že umožňuje instalovat software na 3 počítače, i po prodeji umožňuje zase jen instalaci na 3 počítače. A když smlouva umožňuje instalaci na jeden konkrétní počítač, i po prodeji umožňuje instalaci na jeden konkrétní počítač. Otázka je, jak by to bylo třeba s licencemi na jméno, to už by asi bylo vnímáno jako obcházení zákona – takže ta licence by měla být formulovaná spíš tak, že umožňuje používání jednomu „pojmenovanému“ uživateli, ale to jméno by nemělo být v licenční smlouvě. Ale to už je mimo tuto diskusi a nevím o tom, že by to nějaký soud řešil.
Když to popíšu trochu jinak: Licenční smlouvu si můžeme představit jako vytištěný papír se smlouvou, který vám předá autor. Podle rozhodnutí ESD vy dál můžete s tím papírem libovolně nakládat, zničit ho, darovat nebo někomu prodat. Bez ohledu na to, jestli je na tom papíru napsáno „tento papír nesmíte dát z ruky“ (takové ustanovení té licenční smlouvy by bylo neplatné). Ale nedává vám to právo cokoli na tom papíru měnit – když je a něm napsáno, že software můžete používat jenom v úterý a s jednou rukou za zády, musí se tím řídit kdokoli další, komu ten papír předáte. Je to stejné, jako u hmotných věcí – když vlastníte byt v bytovém domě, můžete svá práva k tomu bytu převést na někoho dalšího. Ale převodem práv nemohou vzniknout další práva – není možné, abyste byt převedl na manželku a ta najednou spolu s bytem dostala i půlku chodby.