Ono je spousty nepodložených story o nebezpečí chemie. Např. rtuť se dá válet v ústech a nic se člověku nestane, pokud nic nepolkne! Jedovatý jsou nadechnout rtuťový páry. To co se vypařuje zastudena funguje až za dlouho.
Dokonce si ji nekdo vstriknul do zily ve snaze spachat sebevrazku a o par desitek let mu ji pry nasli pri pitve v srdecni komore.
Na druhou stranu staci sebemensi znecisteni te rtuti a pruser zacina. Soli rtuti jsou o necem jinem a organicka rtut patri mezi nejjedovatejsi veci na planete. Takova ruska ruleta.
Lučavka královská by mohla stačit, pokud ji nezastaví ta slitina ruthenia.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C4%8Davka_kr%C3%A1lovsk%C3%A1
"Lučavka královská rozpouští velmi odolné kovové prvky, jako je zlato a platina. Lučavce královské odolávají titan, iridium, ruthenium, rhenium, tantal, niob, hafnium, osmium a rhodium. Samotná kyselina dusičná ani chlorovodíková se zlatem a platinou prakticky nereagují."
Neprehanel bych to. Ty plotny nejsou stavene na maximalni chemickou odolnost, ale na neco jineho. Nejaka z beznych kyselin je velmi pravdepodobne v klidu sezere a maximalne po nich necha trosku ruthenioveho prasku. Mozna za studena, mozna za tepla. Mozna koncentrovana, mozna slaba (ano, nektere kovy zerou slabe kyseliny a koncetrovane ne, protoze si pasivuji povrch).
Vubec by me neprekvapilo, kdyby se plotny z 20 let starych disky chovaly uplne jinak, nez plotny z novych.
19 Odpovědí
3678 Zhlédnutí
