Pokud chceš volnou licenci a záleží Ti i na volnosti programátorů a chceš mít otevřenou možnost licenci později změnit či volně svázat, tak zvol public domain (MIT-like licenci).
Pokud se chceš pokusit více zapojit komunitu, zvol GNU GPL-like. Ono by sice mohlo být pro GNU GPL komunitu skoro jedno, zda je ta Tvá zdrojová MIT-like nebo GPL-like (MIT-like mohou s GNU GPL kdykoli svázat), ale jde spíše p ideologický přístup. Na GPL, stavěnou od začátku jako GPL, prostě hledí jinak.
Ale, pokud z toho uděláš GPL-like copyleft, tak jsou nejen ostatní programátoři napevno svázáni, že musí užít danou licenci, ale prakticky jsi tím vázán i Ty bez možnosti změny, protože získat někdy později souhlas se změnou licence, od lidí, kteří přispěli nadále jako GPL, bývá velmi složité (hlavní důvod bývá ideologický, další pak dohledatelnost lidí, často už i u mírně starších projektů).
Pro koncové uživatele, reálné, ne-geek, bez ideologie, BFU, je jedno, jaký typ licence. Hlavně když to mají zdarma. Programátoři (ať už malé firmy ať už domácí) z těch řad pak hledí, pokud už vůbec na něco hledí, zda je pro ně licence volná (MIT-like) či zda pro ně není volná (GPL, proprietární) a musí se licenci podřídit (pak mívá výhodu proprietární nad GPL, bývá větší šance /max. otázka peněz/ se s držiteli licence dohodnout, pokud je třeba se dohodnout, na možnosti použít v jejich nekompatibilním projektu). Patenty ani další věci, na nízké úrovni, neřeší.
V případě středních a větších firem, neprogramátorských, pokud už jim to není jedno, tak před patenty je pořádně neochrání nic (na vysoké úrovni, na nižší to ignorují stejně jako BFU). U malých firem je postoj jako u koncových uživatelů (a na licenci kašlou a často i GPL poruší). U středních firem začínají hledět na to, jak moc je software servisovaný (zda je ta možnost, zda to někdo aktivně nabízí) a kdo za ním stojí a zda má právo s licencí (s programem) plně disponovat (což u GPL-like bývá problém).