Tyjo, když tady čtu ty bezvadné popisy co je třeba modelovat/podchytit a proč, začíná mi dávat smysl spousta zákoutí, která vidím v modulu skladů v i6. Fakt toho i6 neumí málo. Bohužel jedna konkrétní a v dané aplikaci zřejmě důležitá věc, která v i6 prakticky chybí (pokud moje chabé znalosti nelžou) jsou "sestavy s BOMem" = agregátní skladová položka skládající se s více detailních skladových položek. Alespoň v té i6 co provozujeme pro "šoupání krabic" to zjevně není. Přicházíme do styku s některými dodavateli, kteří jedou na SAPu a jejich systém tuhle věc patrně umí.
Na i6 mi přijde kouzelné, že je uživatelské rozhraní hodně blízko surovému datovému modelu, prostě bohaté formuláře nad tabulkami. Lokální klient zrovna neoplývá blbovzdornými wizardy "next - next - finish". Naopak: máte veliký formulář a často o integritních omezeních "workflow" nevíte, dokud nějaké neporušíte :-) = vyskočí chybová hláška. Jasně, práva konkrétního uživatele se dají sešněrovat, aby nemohl napáchat škodu. Míru svobody lze nakonfigurovat per uživatel. Což se hodí, když je třeba řešit nějaký přehmat: musí pomoct někdo, kdo má vyšší práva / větší svobodu. Obvykle je na výběr, zda řetízek několika kroků vrátit zpátky přibližně do situace "vůbec se to nestalo" (smazat nově vytvořené záznamy od určitého bodu) vs. provést komplementární krok opačným směrem (třeba klasické storno) s tím, že v systému zůstane "hrobeček", podrobný záznam, co se dělo. Je na uživatelské organizaci, aby si stanovila interní pravidla podle svých potřeb. V různých modulech/tabulkách/atributech je správný postup různý. Samozřejmě ta relativní svoboda předpokládá, že s ní dotyčný musí umět uvážlivě pracovat.
Jinak rozlišení "produkt necertifikovaný vs. přesně tatáž věc s certifikátem": podle mého není nic jednoduššího. Prostě budou mít každý svůj objednací kód, navzájem odlišný třeba jenom v jednom písmenku. Dvě různé "skladové karty". Tzn. je to spíš věc tvorby objednacích kódů a taky věc pečlivého značení zboží na skladě. Totiž tvorba objednacích kódů je dost věda a je to problém spíš "lidský" z oblasti řízení, systematizace a pořádku, než z oblasti IT implementace.
A že šéf skladu by měl být pedant, to je další věc. Pokud jsou skladníci lemplové, tak to žádný IT systém do pořádku nedá... Pořádek je do značné míry věc sebekázně, pečlivé práce. Softwarový systém tomu jenom dodá určité pohodlí. A pokud má mít pedantský šéf skladu šanci udržet si pořádek, nesmí mu do skladu lézt každý kdo jde okolo... Pokud je pro to v organizaci podpora, tak to může fungovat. I bez drastické hmotné odpovědnosti.