Spustitelná dokumentace v Ansible/Salt/Chef/whatever je základ, v jednodušších případech může stačit. Spustitelná dokumentace má tu výhodu, že je mnohem jednodušší zajistit, aby seděla s realitou. Někdy se hodí přidat i nějaké readme nebo wikistránku s textovým popisem. Ten by neměl být extrémně podrobný (pokud každá změna v konfiguraci vyvolá změnu v readme, je něco špatně), spíš poskytnout takový big picture. Může odpovídat na otázky jako „proč je DB server separátní“, „na kterém serveru hledat komponentu XX a proč”, „proč používáme komponentu YY a ne ZZ” a spoustu jiných věcí. Kdy je tam toho dost – těžko obecně říct, je to ale možné vyzkoušet: dejte kolegovi (ideálně nově příchozímu) dokumentaci a ověřte si, že se v ní vyzná.
Proč ne podrobné readme? Jednak je zbytečně náročné to udržovat, ale to ve výsledku není to nejhorší. Horší je, že pak dříve nebo později readme přestane odpovídat realitě pak už jsme jen krůček od toho, aby dělalo více škody než užitku. Neaktuální dokumentace je někdy horší než žádná, protože mate lidi.