Bohužel u programování neexistuje něco jako poloviční programátor. Prostě buď jsi patlal a nebo to umíš.
Není to trochu moc binární vidění světa? Já mám naopak zkušenost, že existuje dost široká paleta "programátorů" a v širším slova smyslu všelijakých systémáků, jejichž schopnosti souvisí s délkou praxe a "výživností polévky", tzn. nakolik měl člověk prostor k vyšší intelektuální činnosti vs. nakolik vedle toho programování musel taky papírovat, běhat po poradách, tlačily ho termíny, hora rutinní práce apod. Dále není v lidských silách umět všecko, takže se různí programátoři specializují na různé oblasti. A pravda je, že různí lidé dostali do vínku různou míru talentu - i v rámci kategorie "jsem programátor". Toto v kombinaci s délkou praxe vede k tomu, že vnímám lidi třeba ze sedmi lig, od novice po astrálního černokněžníka. A dokonce bych řekl, že v různých firmách je místo jak pro seniory koketující s černou magií, tak pro pracovité lidi typu "pečlivý údržbář" - na práce, u kterých černokněžník cítí, že by mrhal svým časem a talentem.
Pak je problém, že ve spoustě firem "lidi pracovití a poslušní" trpělivě dupou podle not, čímž promrhají příležitost, posunout se někam dál (a ne, nemyslím do managementu). K odbornému postupu je užitečná schopnost, kašlat na tlak vedení ke šlapání podle not, a namísto toho si trochu cílevědomě studovat / tvořit / posouvat se, třeba tím, že tu rutinní dřinu nějak zautomatizuju... tzn. technický tvořivý talent, zároveň ale svědomitá pečlivost, to vše kombinováno s jistou mírou punku = neposlušnosti, neúcty k autoritám...
39 Odpovědí
8149 Zhlédnutí