Na bolavá záda je dobrá rada drahá. Zejm. pokud ajťák bydlí v Praze a třeba navíc má malé děti. Ono utrhnout se ob den po práci a zmizet až do nevidim někam lehce sportovat, to rodina běžně nezkousne :-(
Já sice pražák nejsem, takže mám mnohem jednodušší vyrazit někam na kolo nebo na brusle, ale i tak si rodina žádá svoje. Skoro jsem se nehejbal asi 15 let, a to mám kliku, že při sedavé práci netloustnu. Před pár lety jsem tomu zřejmě nepomohl, když jsem na zahradě zkoušel obnovit formu s krumpáčem a lopatou - a křížová oblast už to nedávala tak jako v osmnácti. Vazy a svaly kolem páteře sedavým zaměstnáním slábnou, plotýnky dostávají záhul apod. A dostat se ze stavu, kdy člověka už bolí jakkoli sedět, to není vůbec sranda. Taky zjistíte, že místní oddělení neurologie, ortopedie a rehabilitace dávají navzájem opačná doporučení, jak postupovat... a nejlepším doktorem na bolesti kloubů je nakonec fronta v čekárně (než se dočkáte, přejde to samo). Takže k doktorům s páteří nakonec radši až když se člověk fakt nezvedne z podlahy.
Pokud se týče sportu, v "porouchaném" stavu mi na křížovou páteř nepomáhalo kolo ani plavání (plavání spíš vadilo). Ale asi 2-3 roky zpátky bylo na Krušných horách trochu sněhu a já ke svému údivu zjistil, že jako rehabilitační aktivita na křížovou páteř zřejmě fungujou běžky. A to jsem na nich ten rok stál jenom asi 2x-3x. Nejsem sportovec, jsem turista. A letos o prázdninách se mi povedlo, být dohromady asi měsíc bez dětí a bez povinností. Mezitím mi doma už asi rok převážně zahálely kolečkové běžky skike - tak jsem je nafoukl a obden jsem jezdil. Chce to začít zlehka, "tréninkovou dávku" zvyšovat pomalu. Půl hoďky, hoďku, pomalu zvednout nad dvě, na tři... Prvních třeba 100 km se člověk vůbec učí na tom držet rovnováhu. Nojo, ale stát tři hodiny na kolečkových běžkách, to znamená připočítat třeba další dvě hodiny na balení, dopravu vlastním autem na vhodné místo a zpátky, obouvání do všech hadrů a chráničů apod. Sport je náročný na čas! Pokud se záda začnou lepšit, tak opatrně zařadit třeba trochu "vytrvalostní" běhání a kolo (mám trochu odpruženou zadní vidli). Netrhat rekordy, dávky spíš menší, nízkou intenzitou, zhruba tak aby po tréninku nebolely klouby.
Ty běžky / běžkobrusle si vysvětluju tak, že práce horní půlkou těla křížové páteři spíš odlehčuje, a posiluje pomocné svaly a vazy, které páteř stabilizují. A přitom je to asi nejblíž běhu po čtyřech, ze kterého se u nás před miliony let vyvinula vzpřímená chůze. Na rozdíl od kola a běhu, které namáhají obratle a plotýnky tlakem a rázy, a na rozdíl od plavání, které prohýbá křížovou páteř směrem dozadu. Pokud mi na běžkách síly stačí a sklon trati je příznivý, snažím se to tahat soupaž (zbytečně si nepomáhat bruslením).
Běhával jsem těsně po vojně (myslím pěšky) třeba 5-6 km. Ale po tom už bolely klouby. Teď při té "rehabilitaci páteře" jsem se dopracoval tak na 3 km běhu, což mi trvá 15 minut. A klouby neremcaj. I tak je to myslím zbytečně intenzivní aktivita v kratičkém časovém úseku. Přijde mi jako blbost, zrušit se během 15 minut. Na běžkách po třech hodinách nejsem tak zničenej, zvládám při tom průběžně pít a trochu svačit, cítím se příjemně protaženej.
Kolo je někde mezi, ale je to jednostranná zátěž na nohy a právě na křížovou páteř, pokud se týče vršku tak jenom remcá páteř mezi lopatkami.
Takže mám hezky rozjetý rekreační trénink a pro letošek s ním asi budu muset skončit :-/ Leda bych si bral dovolenou v pracovních dnech.
Na židli podle mého moc nezáleží. Určitě je fajn udělat si pohodlí, nesedět na úplné hrůze - ale záda to nezachrání. Problémem je ten strnulý posez. Vlastně jednostranná námaha na křížovou páteř 8+ hodin denně. Nejlíp k tomu doprava autem. Člověk vlastně jenom sedí a sedí. Lepší je nějaká kombinovaná práce, kde se člověk občas zvedne ze židle a jde něco šroubovat, šoupat krabice nebo tak něco.
Nezávidím lidem, co mají ke všemu nějaké to kilo navíc. Co s tím? Asi snížit kalorický příjem a začít se opatrně trochu hýbat. Třeba jenom delší chůzí. Já jsem tenhle problém neřešil, protože na mých stabilních 85 kg stačí nosnost běžek skike s malou rezervou. I tak zřejmě foukám gumy na hranici možností, protože jinak nejedou. (Malý průměr koleček = malá styčná plocha s asfaltem = je potřeba relativně vyšší tlak třeba oproti bicyklu).