Gentoo vyžaduje hlavně počáteční investici, pak umí fungovat relativně bezúdržbově (necháte nainstalovat aktualizace a ono se to typicky prostě provede). Nejsem si teď jist s updaty kernelu, ale snad i ty jsou vyřešeny dobře. Bylo celkem stabilní, což byl můj důvod pro migraci z Archu.
Snížení nároků je fajn, ale kompilovat kvůli tomu všechno, to za to IMHO často nestojí. Ušetříte něco málo času CPU za běhu (ani to nejspíš nepoznáte, zato updaty přes noc nebo na pozadí ano), něco na disku (zato ale budete navíc potřebovat kompilátory a hlavičkové soubory na kdeco) a něco v RAM (kterou ale budete potřebovat při kompilaci).
Možnost ořezat závislosti je teoreticky fajn z hlediska eliminace bezpečnostních rizik, nebo aspoň na eliminaci nejistých situací, kdy mám v systému zranitelnou knihovnu, ale snad se nepoužívá, takže je to snad OK, ale jist si nejsem. Pokud ale máte univerzální systém (nikoli systém do kanceláře používaný na přesně vymezenou sadu úloh), dost možná tam stejně nahrnete ± všechno, takže tato výhoda bude minimální.
Velký výběr ebuildů a snadná vlastní kompilace: Celkem ano, ale třeba Debian a deriváty jsou v tomto přinejmenším zdatná konkurence.
Kdy bych to doporučil? Napadají mě dva případy:
a. Chcete se naučit s Linuxem (ale něco už znáte). Gentoo není rocket science, ale ani nevede za ručičku jako Ubuntu, kdy nemusíte ani vědět, jaký používáte filesystém.
b. Některá ze zmíněných výhod do konkrétní situace padne výjimečně dobře. Možná nějaký hodně specifický stroj, kde potřebuju z různých důvodů (bezpečnost/úložiště) osekat systém. Možná něco embedded typu Raspberry Pi. (A možná taky ne, protože takový Raspbian bude dostatečně dělaný specificky pro konkrétní HW…) Možná nějaká hromada výpočetních strojů (zkompiluju jednou, deploynu X-krát). Dost možná v daném scénáři bude praktické kompilovat na jiném než cílovém stroji.
31 Odpovědí
13174 Zhlédnutí