@ Andy
Hezky jsi se do mne pustil.
Že zrovinka, když se bavíme o pricipech a postulátech, tak se zabíhá do jednotlivostí a detailů. A když se mluví o maličkosti, dělá se z komára velbloud.
Bavime se o základních principech. Podvádět je tedy obecně Ok? Prostě podvádět manželku či přítelkyni je přece špatně. Rozvod s tím, že podvádím nemá co dělat. To je přece jiné téma.
Chceš snad říci, že kvůli rozvodům zrušíme jakýkoliv požadavek na to být poctivý a věrný? Např. i co se týče kupříkladu peněz. (Bavíme se obecně.) To snad nemyslíš vážně.
Nebo na místo jednoduchého desatera budeme muset mít dva milióny přikázání, tři miliony výjimek, a osm milionů upřesnění? Abychom postihli všechny varianty.
Bavím se o tom, že v zásadě víme, co je správné. Ty uvádíš manžela hrubiána v intenzitě fyzického násilí. Ok. Žena s takovým nemusí být. Takže vidíš, co je správné, ale už bys měnil desatero.
No, a že někdy řešení nebude někomu vyhovovat. To ani po rozvodu mi nikdo nevrátí, co za šrámy jsem v tom manželství utrpěl. Co děti? Takže vždy bude někdo nevratně poškozen. Jak chceš napravit toto? Nebo to, že manžel ženu bil. Změnou desatera? To je prostě naivní.
Kvůli tomu, že se prokazatelně dějí nechutné a hrozné věci, přece nemůžeme slevit z ideálu. Protože jinak za chvíli už žádný mít nebudeme.