Takže "v" nekomunikuje. Hm, tak to byl hodně smutný příběh s ještě smutnějším koncem 

Tak just for record (kdyby to tady náhodou taky četl ještě někdo jiný, koho by zajímalo to původní téma):
Hlavní fígl monády oproti normálnímu řetězení normálních funkcí je, že se dají řetězit funkce, které přijímají parametr z "normálního světa" ("normálních hodnot"), ale vrací hodnotu "z jiného světa". Problém toho příkladu v PHP, u kterého Smutný příběh začal, je, že parametr i výsledná hodnota jsou "z normálního světa". To mě hnedka trklo a nezdálo se mi to. Ten příklad prostě podle mě nevystihuje to hlavní, o co v tom všem jde. Každá z těch zřetězených funkcí totiž musí "skákat nahoru", do toho jiného ("vyššího") světa, takže to zřetězení pak vlastně "skáče nahoru a dolů", přimž je zajímavé, že uvnitř jazyka jde skočit jenom nahoru. Skokem dolů se totiž realizuje ten "nečistý" efekt, který v jazyce jako takovém nechceme. Zajímavé a elegantní. Snadno pochopitelné na příkladě Promise z JS, který dělá přesně to samé.
No a je otázka, jak chceme to, co ta "funkce z normálního světa do jiného světa" dělá, nazývat. Pokud jí budeme říkat "funkce z kategorie C do kategorie F(C), kde F je endofunktor takový, že [bla bla bla]", tak to nikomu nic neřekne. Onanie dobrá, ale do diskuse k ničemu.
Když se něco posunuje na nějakou vyšší úroveň, tak se tomu často říká "lift" (může to znamenat různé věci v různých kontextech, ale společné to má ten "skok do vyššího světa"), takže mě, blbce starýho, po ránu nenapadlo napsat nic jinýho, než že ta funkce "liftuje", což nebylo vůbec šťastný, protože mě mohlo napadnout, že člověk, který zná Haskell, si pod tím slovem představuje něco dost konkrétního.
No a to je všechno. S normálním člověkem(TM) by to probíhalo asi takhle:
Normální člověk: 
Hele, nazývat to "liftuje" mi nepřijde dvakrát šťastný. Pod tím by si někdo mohl představit, že tam probíhá přesně to, co v liftA, liftM atd.Já: 
No jo, máš pravdu, su piča stará zbrklá, jak tomu teda budem říkat? Existuje pro to nějakej název?Zbytek Smutného příběhu už je jenom o tom, že mě zajímalo, jak moc namistrovanej "v" je a jestli má být na co. Potvrdilo se, čeho jsem se obával a co jsem tušil... Je fakt zajímavý, že tohle pozoruju převážně u anonymů...