Pro zajímavost včerejší poznatek...
Dělali jsme s trpaslíkama kolečko kolem zdi valdický věznice (pro pořádek: ZVENČÍ, sbírali jsme kešky), a cestou zpátky k Jičínu jsme se stavili ve Valdštejnově lodžii, protože nám došla voda. Pumprdlíci dostali levandulovou a šalvějovou domácí limču, a já si nechal spáchat ristretto denního speciálu, konkrétně zrní z Hondurasu. Jako fakt DOBRÝ, výrazně čokoládový, HODNĚ kyselý (rozpoznatelně citrónový), a hořký jen slaubounce, řeklo by se pro formu. Ale došlo mi, že tu hlavní chuťovou "linii" dávno znám, konkrétně od někdejšího kolegy z Radiokomunikací, pocházejícího odkudsi od Irkutska. Ten mě totiž před 22ti lety naučil si dělat vyprošťováka způsobem, o kterým tvrdil že se tak kafe u nich dělá už asi 200 let, a to dvoudecák silnýho lógráka (toho nepiju, dělám si buď do frenchpressu nebo v mocca konvi), do něj vyždímat půlku citrónu, přihodit dvě čajový lžičky cukru nebo polívkovou lžíci medu, zamíchat, a hotovo. BTW tenhle recept ve studený verzi opajclo Tchibo do citrónový varianty limči Mazzagrande, akorát to dělají jako chlazenou rozpustnou v perlivý vodě a mají to hodně přeslazený.