Smluvní pokuty u OSVČ

[anonym]

Bohužel zásadní problém té firmy pro mě je, že jsou tam samí starší lidi, mě je 27 člověk si nevybere...

Mě by zajímalo, jestli si lidi jako ty uvědomují, že taky jednou zestarnou a jiní mladší se nad nimi budou ofrňovat. Taky už nejsi nejmladší, deset let uplyne jako prd a budeš pomalu v tom věku, kdy nad tebou budou ohrnovat nos a ty přitom budeš plný sil a budeš nechápavě čučet, jak může někdo opovrhovat schopným člověkem.

Ale já nemám nic proti tomu, že je někdo starý, ale s lidma, co už maji  rodiny a děcka, těžko zajdu zakalit.

[Reklama]

[j]

No mě by třeba docela zajímalo, jak jsem na tom s ručení za škody, když... když ve smlouvě není nic o ručení za škody, já budu dělat na projektu pro banku a udělám v systému bug. Ten odstaví na několik hodin produkci a škoda půjde do milionů. Nemůžou mě za to následně soudit, když ručím celým svým majetkem, ikdyž to není uvedeno ve smlouvě?

Samozrejme ze muzou Jestli neco dostanou je jina vec, ale ruceni majetkem je ZE ZAKONA, takze ve smlouve byt nemusi.

Prokazovani skody je ale vetsinou dost problematicke, proto se tam davaji ty smluvni pokuty....jak uz tu nekdo psal.

Viz cek, za skody rucis veskerym majetkem (pokud nemas tzv bezpodilovy manzelstvi, tak samozrjeme ti tim, co ma manzelka/deti). Jenze v pripade vymahani skod musi poskozeny dolozit, ze za ty skody muzes ty a pouze ty. Coz neni vubec jednoduchy. Samozrejme pokud ti vypadne z ruky server za 1/2M .... tak to asi neukecas. Proto je vhodny mit aspon par M v ramci pojistky "na blbost".

Navic by se samozrejme pripadne i resilo zda pozadovane plneni odpovida odmene kerou si dostaval. Predstav si to trebas tak, ze si od tebe nekdo objedna nejakou trivialitku na 2-3 hodiny ... ty jim za to vyfakturujes rekneme 5k ... a oni ti pak budou vykladat, ze to ze to nefunguje jim zpusobilo skodu za 10M. Tam by samozrejme soud resil i to, zda vubec mohli za takovou cenu ocekavat takove garance funcknosti, zda je neco takoveho obvykle atd atd. ... cimz se dostavame obratem k tomu, ze zpusobeny skody se vymahaji pomerne slozite.

Ale já nemám nic proti tomu, že je někdo starý, ale s lidma, co už maji  rodiny a děcka, těžko zajdu zakalit.

Takze ty nehodlas pracovat, ty hodlas s nekym kalit ...

[XXX]

Bohužel zásadní problém té firmy pro mě je, že jsou tam samí starší lidi, mě je 27 člověk si nevybere...

Mě by zajímalo, jestli si lidi jako ty uvědomují, že taky jednou zestarnou a jiní mladší se nad nimi budou ofrňovat. Taky už nejsi nejmladší, deset let uplyne jako prd a budeš pomalu v tom věku, kdy nad tebou budou ohrnovat nos a ty přitom budeš plný sil a budeš nechápavě čučet, jak může někdo opovrhovat schopným člověkem.

Ale já nemám nic proti tomu, že je někdo starý, ale s lidma, co už maji  rodiny a děcka, těžko zajdu zakalit.

Tak na to snad mas kamarady ne? Ja osobne sem tedy nikdy na nejake kamaradickovani v zadne praci nebyl, na to vetsinou nemam cas ani naladu...

Kdyz chci jit zakalit tak s dobrymi kamarady, pred kteryma se nemusim obavat se poradne ztriskat ci si dat treba koks 

[to_je_jedno]

Kdyz chci jit zakalit tak s dobrymi kamarady, pred kteryma se nemusim obavat se poradne ztriskat ci si dat treba koks 

i v praci mam par takovych se kteryma to neni problem

[xy]

Ale já nemám nic proti tomu, že je někdo starý, ale s lidma, co už maji  rodiny a děcka, těžko zajdu zakalit.

Proč? (Jinak je mi podobně jako tobě, sám mám tedy rodinu a děcka, ale nemám problém zajít s kolegy zakalit, a to včetně těch, kteří jsou o „generaci“ starší.)

[Reklama]

[vvv]

pokuta 3 az 5-ti nasobek platu

vypovední lhůtu vymazat, to je IMHO znak švarcsystému

[ujo]

Jako admin mám např. ve smlouvě mlčenlivost (bez uvedené sankce), o úniku dat se tam nepíše. Předpokládám, že když jsem se k tomu zavázal a poruším to, bude to případně řešit soud a ten rozhodne o škodě a výši náhrady...

Přímo se ve smlouvě zříkám zodpovědnosti za ztrátu dat (klik vedle a diskové pole je prázdné).
Ve smlouvě se zavazuji, že pokud něco "zkurvím" tak poskytnu maximální a bezplatnou součinnost pro uvedení do funkčního stavu - s tímto jsem problém neměl.

Je zde jedna podstatná věc - první návrh smlouvy VŽDY předkládá "dodavatel" (tedy OSVČ). Ten tím vlastně zákazníkovi navrhuje co mu bude dodávat a zákazník to akceptuje anebo připomínkuje a smlouva se upravuje... Nikdy bych nedopustil, aby mi tu smlouvu předložila druhá strana (dle jejich potřeba) a já to jako ovce podepsal.
Pokud jsi pako co takovou smlouvu vživotě nevidělo, neumí tam potřebné věci specifikovat... dobře ti tak!

[Vykořisťovač]

Je zde jedna podstatná věc - první návrh smlouvy VŽDY předkládá "dodavatel" (tedy OSVČ). Ten tím vlastně zákazníkovi navrhuje co mu bude dodávat a zákazník to akceptuje anebo připomínkuje a smlouva se upravuje... Nikdy bych nedopustil, aby mi tu smlouvu předložila druhá strana (dle jejich potřeba) a já to jako ovce podepsal.

VŽDY (a ještě kapitálkami)? To je hodně silné tvrzení. A nepravdivé. Je pravda, že je rozhodně obvyklé a časté, že první návrh smlouvy dává dodavatel. Ale rozhodně to není pravidlo. Tady jednoznačně platí, že silnější pes kopuluje, takže jsou firmy, co dodavateli předloží návrh smlouvy samy, protože to tak prostě dělají a kdo takovou smlouvu nechce, tak nemusí.

Že jsi ty nikdy neměl zajímavého zákazníka, co by ti fakticky vnutil svou smlouvu, je tvoje věc (a řekl bych že i tvůj problém), ale nemať lidem hlavu, že to tak není nikdy.

Pokud jsi pako co takovou smlouvu vživotě nevidělo, neumí tam potřebné věci specifikovat... dobře ti tak!

Ano, člověk co začíná a dělá něco poprvé si zaslouží to nejhorší a má se mu říkat pako. A doma všichni zdrávi?

[Tomáš Marný]

Je zde jedna podstatná věc - první návrh smlouvy VŽDY předkládá "dodavatel" (tedy OSVČ).

Nesmysl. To jste si vycucal z kterého prstu?

[Miroslav Šilhavý]

Je zde jedna podstatná věc - první návrh smlouvy VŽDY předkládá "dodavatel" (tedy OSVČ).

Nesmysl. To jste si vycucal z kterého prstu?

Musím se Uja zastat, po právní stránce to tak je. Pokud je zde vztah dodavatel-odběratel, pak je dodavatel v pozici oferenta. Tedy, on přichází s tím, že nabízí službu za určitých podmínek - předkládá ofertu. Odběratel je v pozici akceptanta. Na tomto směru vztahu (oferent->(negociace)->oferta->akceptant->akceptace) nemění nic ani to, že oferta je výsledkem negociace obou stran a reflektuje představy poptavatele. S tím souvisejí ustanovení zákona o návrhu smlouvy a o přijetí smlouvy.

Opačný vztah, kdy někdo nabízí pozici a nabízí podmínky práce, je pak pracovně-právní vztah, případně veřejný příslib. Pokud tyto smluvní pozice zaměníte, vzniká v lepším případě kočkopes, v horším případě akorát tak tvoříte sadu důkazů o tom, že se jedná o Švarc-systém. Úplně nejlepší pak je, když má jeden odběratel (zaměstanvatel?) nasmlouváno XX dodavatelů se smlouvou prakticky na puntík shodnou. To už je pak pro inspektorát práce poměrně lehké konat a ostatním se jen divit.

Je pak už jen poměrně jasnou obezřetností, a ostatně i obchodní slušností, že smlouvu předkládá a navrhuje dodavatel.

Pokud to Ujo myslel takto, tak podle mě lze zjednodušeně hovořit o tom, že smlouvu vždy předkládá dodavatel.

[Tomáš Marný]

Je zde jedna podstatná věc - první návrh smlouvy VŽDY předkládá "dodavatel" (tedy OSVČ).

Nesmysl. To jste si vycucal z kterého prstu?

Musím se Uja zastat, po právní stránce to tak je. Pokud je zde vztah dodavatel-odběratel, pak je dodavatel v pozici oferenta. Tedy, on přichází s tím, že nabízí službu za určitých podmínek - předkládá ofertu. Odběratel je v pozici akceptanta. Na tomto směru vztahu (oferent->(negociace)->oferta->akceptant->akceptace) nemění nic ani to, že oferta je výsledkem negociace obou stran a reflektuje představy poptavatele. S tím souvisejí ustanovení zákona o návrhu smlouvy a o přijetí smlouvy.

To je samozřejmě nesmysl. Žádný zákon nic takového nevyžaduje a už vůbec nespecifikuje, která strana musí být v jaké pozici u jednotlivých smluvních typů. Je čistě na kontrahentech, který z nich přijde s ofertou. Stejně tak může potenciální pronajímatel nabídnout potenciálnímu nájemci, aby mu udělal ofertu na uzavření nájemní smlouvy, tedy aby tu smlouvu připravil budoucí nájemce. Z právního hlediska by šlo v obou případech nikoli o ofertu, ale o výzvu k podání nabídky (§ 1733 obč. z.).

[Miroslav Šilhavý]

To je samozřejmě nesmysl. Žádný zákon nic takového nevyžaduje a už vůbec nespecifikuje, která strana musí být v jaké pozici u jednotlivých smluvních typů. Je čistě na kontrahentech, který z nich přijde s ofertou. Stejně tak může potenciální pronajímatel nabídnout potenciálnímu nájemci, aby mu udělal ofertu na uzavření nájemní smlouvy, tedy aby tu smlouvu připravil budoucí nájemce. Z právního hlediska by šlo v obou případech nikoli o ofertu, ale o výzvu k podání nabídky (§ 1733 obč. z.).

Být oferentem není žádný úkon, ale pozice v negociaci smluvního vztahu.
Souhlasím, že to jsou disponibilní ustanovení, nemusí to platit vždy.

Nebývá opravdu v obchodním styku moc časté, že by smlouvu navrhoval odběratel. V popisovaném případě - konkrétně - bych se zejména bál, že se smlouva bude nebezpečně blížit pracovnímu vztahu, se všemi riziky, které k tomu patří.

[Vykořisťovač]

konkrétně - bych se zejména bál, že se smlouva bude nebezpečně blížit pracovnímu vztahu, se všemi riziky, které k tomu patří.

Může to tak být. A stejně tak to může být úplně jinak. Např. firma často používá kontraktory a někdy se spálila s tím, že když má každý jinou smlouvu, tak se musí pořád řešit, co po kterém může chtít a co ne. Tak si udělali mustr, schválený právníkem - a ten nabízí kontraktorům. A ti ho příjmají, protože ta firma nemá v tom kontraktu žádné špeky, protože chápe, že když tam špeky mí bude, tak jí to kontraktoři podepisovat nebudou. Ani stopa po tom, že by se to blížilo pracovnímu vztahu.

A pokud chce někdo dodávat do automobilového průmyslu (teď myslím obecně, ne IT živnostníky), tak se vůbec není o čem bavit, ten dodavatel dostane téměř hotovou smlouvu, kterou má podepsat. A samozřejmě ten vztah mezi velkýma firmama nemá nic společného se zaměstnaneckým vztahem.

[Miroslav Šilhavý]

Může to tak být. A stejně tak to může být úplně jinak. Např. firma často používá kontraktory a někdy se spálila s tím, že když má každý jinou smlouvu, tak se musí pořád řešit, co po kterém může chtít a co ne. Tak si udělali mustr, schválený právníkem - a ten nabízí kontraktorům. A ti ho příjmají, protože ta firma nemá v tom kontraktu žádné špeky, protože chápe, že když tam špeky mí bude, tak jí to kontraktoři podepisovat nebudou. Ani stopa po tom, že by se to blížilo pracovnímu vztahu.

A pokud chce někdo dodávat do automobilového průmyslu (teď myslím obecně, ne IT živnostníky), tak se vůbec není o čem bavit, ten dodavatel dostane téměř hotovou smlouvu, kterou má podepsat. A samozřejmě ten vztah mezi velkýma firmama nemá nic společného se zaměstnaneckým vztahem.

Ano, ale tady se pak bavíme o mantinelech z jedné strany ohraničené pracovní smlouvou, resp. Švarcsystémem a na druhé straně třeba až extrémem popsaným zákonem o významné tržní síle. Minimálně první hranici nemusíte uvažovat ve vztahu dvou právnických osob.

Můj komentář se týkal situacím bližším tomu, co řešíme. Tedy OSVČ, rysy připomínající pracovní smlouvu a smlouva určená odběratelem. Tato kombinace prostě a jednoduše smrdí.

Mimochodem, živnostník, který si nechá dát cizí smlouvu je docela dobrodruh. Takovou smlouvu bude muset poslat svému právníkovi a bude ho to stát stejně peněz, jako kdyby nabízel smlouvu on. Pokud na takovou praktiku přistoupí, pak se opět nesmí divit, čí zájmy ta smlouva chrání.

[Tomáš Marný]

To je samozřejmě nesmysl. Žádný zákon nic takového nevyžaduje a už vůbec nespecifikuje, která strana musí být v jaké pozici u jednotlivých smluvních typů. Je čistě na kontrahentech, který z nich přijde s ofertou. Stejně tak může potenciální pronajímatel nabídnout potenciálnímu nájemci, aby mu udělal ofertu na uzavření nájemní smlouvy, tedy aby tu smlouvu připravil budoucí nájemce. Z právního hlediska by šlo v obou případech nikoli o ofertu, ale o výzvu k podání nabídky (§ 1733 obč. z.).

Být oferentem není žádný úkon, ale pozice v negociaci smluvního vztahu.
Souhlasím, že to jsou disponibilní ustanovení, nemusí to platit vždy.

Nebývá opravdu v obchodním styku moc časté, že by smlouvu navrhoval odběratel. V popisovaném případě - konkrétně - bych se zejména bál, že se smlouva bude nebezpečně blížit pracovnímu vztahu, se všemi riziky, které k tomu patří.

Učinění oferty (a samozřejmě také protioferty, akceptace, konkludentní akceptace, odmítnutí atd.) pochopitelně právním jednáním (dříve úkonem) je, neboť zakládá pro oba kontrahenty práva a povinnosti. Celý proces negociace je posloupností právních jednání, protože každé z nich oba k něčemu zavazuje nebo jim na něco zakládá právo. Dokonce i bezdůvodné jednostranné ukončení negociace může za jistých okolností zakládat práva a povinnosti (§ 1729), a tedy z právního hledska jde o jednání (byť by bylo třeba tacitní).

V občanském zákoníku žádné ustanovení o tom, že dodavatel je automaticky oferent, nenajdete. Tudíž nejde o dispositivní ustanovení, protože žádné takové ustanovení vůbec neexistuje. Dalo by se hovořit o nějakých obchodních zvyklostech (§ 558, odst. 2), ale v daném případě mě nenapadá, která strana, proč a jak by se jich chtěla dovolávat. Jestliže jakožto velký odběratel uzavírám stovky smluv s menšími dodavateli, tak je jen logické, když v pozici oferenta je odběratel, a to z čistě praktických důvodů – jednotné obchodní podmínky s mnoha dodavateli, jednotné termíny fakturací, jednotné doby splatnosti atd. To vše může mít velký vliv na snížení transakčních nákladů – bylo by nákladné posuzovat každou smlouvu zvlášť a mít s každým vyjednané jiné podmínky a ty pak muset dodržovat. Takže obchodní zvyklosti mohou být i takovéto a nic neobvyklého to není. Dokonce bych mohl jmenovat konkrétní společnosti, které takto postupují.
A z druhé strany – málokdo s každou smlouvou běží za právníkem. Jednak by ho to stálo peníze a jednak by často jediné řešení mohlo být tu smlouvu nepodepisovat, protože vyjednávací prostor by byl v podstatě nulový. Že daná strana obchoduje s mnoha partnery za stejných podmínek ke všeobecné spokojenosti, je často pro mnohé dostatečnou zárukou, proč nabízenou smlouvu akceptovat tak, jak je.

Zda se smlouva podobá pracovní je nutné zjistit z jejího obsahu, nikoli z toho, jakým způsobem proběhl kontraktační proces. Ostatně i pracovní smlouva se dá uzavřít takto „obráceně“, tedy s budoucím zaměstnancem jakožto oferentem.