Já bych volil tu bankovní schránku, jak už jsem psal. A její obsah prostě dal do pozůstalosti. Zdá se mně to fakt asi nejjednodušší.
A až dotyčný natáhne brka, tak se prostě půjde s notářem do banky. Zamává se u bankovních úředníků papíry a odemkne se, popř. ji odvrtají, jestli od ní nebudou klíče.
Jednoduché, jak vzít dítěti bonbón.
Samozřejmě, že tu banku může vykrást George Clooney a jeho parťáci. A nebo notář může všechno pro banku zfalšovat či si udělat kamaráda uvnitř... No prostě může být obří spiknutí, že. Ale spíše ne. Když tak se to může zpeněžit jako hollywoodský scénář.
Myslím, že to jde dostat na stejnou úroveň jako, kdyby v té schránce bylo zlato nebo diamanty, což je forma bohatství, která se běžně předává a lidem to s uspokojivou spolehlivostí funguje.
Klíč by musel být fyzicky zabezpečený (v zapečetěné obálce, aby bylo poznat, že si ho někdo okopíroval). A když si půjdeš pro dědictví, tak bys před svědky obálku otevřel a převedl si peníze na svoji adresu – pokud by obálka byla porušená a/nebo v peněžence nic nebylo, je to ekvivalentní situace k tomu, kdy by sis šel do schránky, ve které měly být diamanty nebo zlato, ale nebylo v ní nic.
Kdyptoměny mají oproti zlatu nebo diamantům navíc „multisig“ – transakci je potřeba podepsat více klíči, např. dvěma ze tří, což se používá na burzách – kdyby tě zradil prodejce, tak tě může zachránit burza, která se postaví na tvoji stranu a převodu peněz zabrání – a kdyby vás chtěla okrást burza, tak si (zákazník a obchodník) dokončíte transakci sami, protože jste taky dva ze tří. Abys měl problém, musela by tě zradit jak burza, tak obchodník, a spolčit se proti tobě. Totéž by šlo udělat s tím dědictvím – např. schránky ve třech bankách, z nichž stačí dva klíče. Nebo by část klíčů držely žijící spolehlivé osoby.